hourglass-1705486__340

LOVEC DOBRA – 2.díl

 

Jakou inspiraci nabídl první díl? Našli jste si souvislost mezi svými reakcemi, které dnes v komunikaci využíváte, a nastavením systému na „vysledování chyby“ s následnou negativní zpětnou vazbou? Co se děje v lidech, když jim opakujete v čem selhali? Nakolik je motivujete ke změně? Kolik radosti, chuti a snahy udělat to příště lépe v nich podporujete?

Pojďme nahlédnout do komunikace podruhé, tentokrát na opačnou stranu. Otočme přesýpací hodiny a sledujme, jaká tajemství se objevují, když se písek sype na opačnou stranu…

 

NEGATIVNÍ KOMUNIKACE – CO S TÍM?

Co říct, kdy a jak je velmi složité. Neznám žádný univerzální recept, protože lidé jsou různí a každému vyhovuje jiný způsob komunikace. Proto je to tak zapeklité téma. Avšak to málo, co můžeme udělat pro hráče a podpořit je ve výkonu, je využívat pozitivní zpětnou vazbu.

Když někde zmíním „pozitivní zpětnou vazbu“, jsou tací, kteří si to přeloží následovně: „To jako děláš, že chyby neexistují a jenom je chválíš, jo? Tak to se s nimi moc mazlíš!“

Takhle bych to nepojmenoval, protože bychom si nerozuměli. Pozitivní zpětná vazba není něco, co by přehlíželo a ignorovalo chyby. Není to nic, co by zbavovalo zodpovědnosti za nezdar. Není to ani neustálé chválení za každý prd, který se povede malému děcku.

Ten, kdo využívá pozitivní zpětnou vazbu, se stává „lovcem dobra“.

 

proti-sobe

LOVEC DOBRA – 1.díl

 

Komunikace věc záludná jest…

Její náročnost spočívá v tom, že se ji nemůžeme vyhnout. Nelze totiž nekomunikovat. Každé vyřčené slovo, každý pohyb, gesto, nádech, pootočení, pokrčené čelo či přivřené víčko je způsob komunikace. Také pohlazení po vlasech či sex je komunikace. Bilboard, televizní reklama a hudba jsou komunikace. I prosté mlčení ve chvíli, kdy s vámi chce někdo promlouvat, je forma komunikace. Komunikace je všudypřítomný proud, tok, kanál, který není možné uzavřít, nevidět či ignorovat…

Můj kolega profesionální trenér mi říká: „Kdybych tak věděl, jak mám s kterým hráčem mluvit…“

Hráč Pepík Jendů: „Kdyby na mě trenér tak nekřičel za každou chybu, nebál bych se tolik a více bych si s míčem dovolil…“

Hráč Jarda Macků: „Bojím se, že když zkazím, bude následovat křik, a tak se raději o nic nepokouším…“

Hráč Josef Vinkl: „Když se dívám na trenéra, jak kope do lavičky po mé nezdařené přihrávce, bere mi to chuť do hry…“

 

VYČISTI SI HLAVU!

PORÁŽET SOUPEŘE,

znamená čím dál lépe pracovat se sebou…

Představ si velký létající balón poháněný horkým vzduchem. Má na bocích koše, který táhne, takové přiuzlované pytlíky, zátěže. Ty tam rozhodně nejsou na ozdobu. Táhnou balón dolů a vyvažují ho.

Představ si sportovce, který je obalen mnoha takovými zátěžemi kolem pasu. V jednom pytlíku jsou „negativní myšlenky“. V druhém „strach z neúspěchu“. V dalším „pochybnosti a obavy“. V ještě dalším „drsná a zraňující sebekritika“ nebo „svazující nervozitka“.
A v ještě ještě ještě dalším… … … …

Jedna soukromá otázka pro Tebe: Kolikrát ses dotkl svého maximálního výkonu?

Co se stane, když odstřihneš jedno ze závaží, jenž zdržuje nafukovací balón?

Co se stane, když jich odstřihneš několik?

Co se stane, když lépe porozumíš „svým závažím“,

pochopíš je a naučíš se s nimi pracovat tak,

že je v potřebné chvíli dokážeš odstřihnout?

Co se stane, když si

dovolíš přemýšlet o svém

výkonu BEZ OMEZENÍ???

 

Nejčastější  dvě odpovědi sportovců po skvělém výkonu?

NEPŘEMÝŠLEL JSEM a MĚL JSEM ČISTOU HLAVU!

 

Tato schopnost jakési psychické hygieny se dá naučit.

Jak? Hmmm… . Za vším hledej práci. Kondičnímu rozvoji věnuješ týdně mnoho hodin.

Kolik času investuješ do psychického vyladění?

VYČISTI SI SVOJI HLAVU!

Nepotřebuješ nikoho porážet.

Stačí umět ČÍM DÁL LÉPE PRACOVAT SE SEBOU!

To je samo o sobě velké a přesvědčivé vítězství! Možná to největší!

I ty se to můžeš naučit!

S pozdravem Michal Kosmál, trenér a kouč.

PS: Nůžky na stříhání závaží mám.

www.kosmal.cz

 

koncentraceSEBEKÁZEŇ

 

ÚSPĚCH – to jsou tuny sebekázně!

Kdo si myslí, že sport je jen o vítězstvích a prohrách, mnoho se mýlí…

Tento význam a standard mu přisoudila společnost a systém…

Od nepaměti byl sport o překonávání osobních hranic – nejen hrou proti soupeři, který nám brání v dosažení bodů či branek…

Je prokázáno, že v momentě, kdy nám jde „jen“ o porážku soupeře, vytrácí se silná a příjemná pozitivní energie, kterou přináší radost ze hry…

Je také jasné, že výhra nad snadno porazitelným a nevzdorujícím soupeřem přináší jen chabý odvar opravdového uspokojení ze hry a jednoduché výhry…

Hra jako taková je nám příjemná právě tím, že ji „hrajeme“, ať již usilujeme o jakýkoli osobní či společný cíl…

 

Obraz0093ZISKY NEBO ZTRÁTY?

 

Ve fotbalové kabině to bouří, hlasitá hudba duní basovými decibely. Atmosféra je hustá, bojovně laděná, vnímavější člověk by ji nahmatal. Jaká je? Pozitivní? Jak u koho. Někdo se těší na novou výzvu, jiný se bojí, že neuspěje. Před utkáním i v něm se dá přemýšlet různě. Vezměme to však postupně…

 

míč

KDYŽ SE ŘEKNE „STRESOVAT SE“

 

Trénink – zápas. Stejný sport – jiný význam a důležitost. Stejné hřiště, stejný míč – jiný výkon. Téma šité na míru všem sportovcům, kteří si stěžují, že nedokáží přenést svou výkonnost z tréninkové plochy do mistrovského utkání. Zatím jsem nepotkal snad jediného sportovce, který by měl toto téma zvládnuté a vyřešené tak, že by se jím vůbec nemusel „stresovat“.

PROČ ZÁPAS NENÍ JAKO TRÉNINK?

 

HonzaCO SE DĚJE POD POVRCHEM?

 

PRÁCE S POTENCIÁLEM SPORTOVCE

Svět sportu je velmi rozmanitý a stále znovu přináší nové příběhy, zjištění a ponaučení. Vývoj se od striktního zaměření na kondiční aspekt hry posouvá k hledání detailů, vypilování taktiky a také ke změně v komunikaci s hráči. Drhnout z nich „sovětským“ způsobem kůži již dnes v mnoha sportech nefunguje. Mění se doba a mění se také sportovci – materiál, se kterým trenéři pracují. Je zcela mylné myslet si, že dnešní generace bude přemýšlet a chovat se stejně, jako jsme to měli my. Vlastně to ani nejde a vysvětlení hledejme všude kolem sebe. Stačí se rozhlédnout a pozorovat…

MENTÁLNÍ TRÉNINK JAKO SOUČÁST KOMPLEXNÍ PŘÍPRAVY SPORTOVCE

158OTEVŘENÁ MYSL

Trenérské klišé říká, že sport je o hlavě. Hráči říkají, že jejich výkonnost je z mnoha procent závislá na psychickém stavu, osobní pohodě, důvěře ve vlastní schopnosti. Všichni svorně říkají, že když jsou v klidu, vše se jim lépe daří.

Tak proč ten klid v sobě nemáme?

104PODSTATA

 

Otázky typu Kdo jsem?, Odkud jsem přišel?, Kam jdu? zaměstnávají lidstvo od nepaměti.

Jaká je podstata našeho bytí? Kdo zná přesnou, pravdivou nebo alespoň uspokojivou odpověď?

Jak je to ve sportu? Je podstatou sportovního snažení výsledek nebo proces? Cíl nebo cesta? Odkud kam jde sportovec? Co je výsledkem jeho snahy? Co je cílem?

 

Může být touto podstatou sportu, kým se na této cestě stáváme a kolik příjemných pocitů u toho zažijeme?

Musíme neustále přehodnocovat to, co děláme, jinak nás zvyky a vědomosti

z minula zaslepí vůči novým možnostem. . .“

155PARADOX

 

Je to paradox. Jako trenér se účastním mnoha rozličných debat, jak a čím posunout výkonnost a umění hráčů. Diskutuje se o organizaci tréninku, obsahu, míře zatížení, vhodnosti doplňkových nespecifických metod, nutnosti kompenzace zatížení či individualizaci při tvorbě tréninkových programů. Jemně, tiše a nenápadně se u toho nakousne téma psychické stránky výkonu, které skončí potvrzujícím pokýváním hlavou, že sport je o hlavě. Následně se rychle vrátíme k běhání, nasazení, bojovnosti, taktice a dovednostem. A postěžování si, že svět nám uniká.

Téma, kterému se jako trenéři rádi vyhneme, je způsob naší vlastní komunikace směrem k hráčům. Rádi zapomínáme na to, že klíče k rozvoji hráčů leží také v našich slovech. Komunikace – postoj, obsah sdělení, způsob, tón, načasování, prostředí, zaměření, souvislosti a kontext – to vše hraje velmi důležitou roli. Možná si jako trenéři dostatečně neuvědomujeme, že:

Na počátku bylo slovo . . .

. . . a to slovo často určuje směr a vývoj budoucnosti. Dobře víme z mnoha životních situací, že vyřčené slovo již nelze vzít zpět. Otázka pro nás trenéry tedy zní:

Co vlastně sdělujeme hráči, když na něj mluvíme?