ZODPOVĚDNOST

 

Ale no tak! Každý to přece víme! Kolektivní sport nabízí jednu úžasnou příležitost – ukázat na druhého a přehodit na něj svůj nezdar. Určitě si vzpomeneš na situace, kdy “sis myslel“, že On něco udělá – On to však neudělal a tvá přihrávka byla zmařena. Přestože byl míč na tvé noze a ty jsi rozhodoval o jeho směru, hledals viníka někde jinde…

 

ONE MAN SHOW

 

S čím vstupuje hráč do utkání? Co od sebe očekává? Jaké nastavení mu funguje? Co potřebuje k tomu, aby podal špičkový výkon? Jaký vliv má na svůj výkon? Co potřebuje pro svůj výkon od svého okolí? Jaký přístup je pro něj vhodný? Co ho vzdaluje od nejlepšího výkonu?

SPOLUPRÁCE

Někteří sportovci, především ti z kolektivních sportů, mají jen chabé povědomí o spolupráci s koučem, sportovních psychologem či mentorem. Kolektivní povaha jejich sportu je nenutí převzít plnou zodpovědnost za svůj výkon, protože jsou od malička v područí těch, kteří vše řídí – trenérů. Ti určují sraz, místo, čas, náplň, zatížení, taktiku, metodiku…někdy i to, jak se má sportovec cítit u sportovního výkonu, kdy a čeho se má či nemá bát, a jak to má vlastně všechno v sobě mít. Je jasné, že tento přístup příliš osobnost hráče k autonomii neformuje.

Přesto i v kolektivním sportu jsou posty, které již nedovolují poukázat na někoho jiného. Jsou první, u koho hra začíná a také poslední, u koho končí. Jsou to brankáři. Hokej, fotbal, házená a další sporty.

Tito hráči se musejí spolehnout jen na sebe, a proto je plná zodpovědnost v jejich rukách. Útočník se může vymluvit, že mu “někdo“ špatně přihrál, ale brankář se nemá za koho schovat. Je to o zodpovědnosti – tedy One Man Show

M E D I T A C E   a   S P O R T

 

VĚDĚLI JSTE, ŽE…

…mnoho úspěšných sportovců medituje nebo se věnuje nějaké jiné formě vědomé relaxace a odpočinku těla i mysli?

Proč to dělají? Mají pro to několik zřejmých důvodů…

NOVODOBÝ HRDINA

 

CO JE TO HRDINSTVÍ?

…a pak hrdina svou odvahou, silou a chytrostí přemohl nepřítele a vyhnal ho z města…

Hrdina je ten, kdo činí skutky, na které si jiní z různých důvodů netroufnou…

Hrdina nám ukazuje, co všechno je možné, když se pro něco rozhodneme…

Hrdina nemluví a nekáže. Hrdina koná a svými skutky ovlivňuje chod dějin…

 

HRDINSTVÍM je v novodobém světě nazývána schopnost “vědomě vystupovat z komfortní (pohodlné) zóny“.

Je to základní akt “vědomého učení“.

CHCETE-LI SE NĚCO NAUČIT, VYSTUPTE Z KOMFORTNÍ ZÓNY!

 

O NIC NEUSILOVAT

 

„Prohrát neznamená být druhý. Prohrát znamená vylézt z vody a vědět, že jsem neudělal vše, co jsem udělat mohl“

Ian Thorpe, legenda plaveckého sportu

 

Všimněte si, že se Ian Thorpe nezmiňuje ani o čase, ani o výsledku ve formě umístění…

Co kdyby úspěchem bylo zaplavání toho nejlepšího možného výkonu v dané chvíli? Co kdyby tím nejlepším výsledkem bylo zařazení nových poznatků, kterézařazuje do svého tréninku? Jak by se sportovec cítil, kdyby se povedlo naplnit to, na čem právě pracuje, bez ohledu na čas? Jak by to posílilo význam jeho snažení?

ZTRÁTA ROVNOVÁHY

 

SPOJENÉ NÁDOBY – OSOBNÍ ŽIVOT A SPORT

Klient sportovec – říkejme mu Martin – přichází s tématem potřeby růstu výkonnosti. Chce se posunout, zlepšit, být úspěšnější, zdatnější, slavnější. Má představu, že mu spolupráce s koučem pomůže probudit v sobě dosud neobjevené možnosti a rozvinout tak vlastní potenciál. Je v něm vysoký stupeň chtění, dobře seřízený motor, jenom to vše odstartovat…

Povídáme si. On mluví, já naslouchám. Povídáme si dlouho, já dlouho naslouchám. Něco se mi nezdá, pozorně poslouchám dál. Občas položím otázku, která podpoří plynulost hovoru a posune ho kupředu. Vedu k pochopení a ujasnění situace a sám se ji snažím uchopit, abych lépe rozuměl. Najednou to praskne!

Před časem jsem se rozešel s holkou. Nechtěl jsem tady o tom mluvit, je mi to trapné.“ 

V očích se lesknou slzy, situace je mu v první chvíli nepříjemná. Je to přiznání, prozrazené tajemství. Intimní téma, které není pro cizí uši…

Role kouče poprvé: bezpečné prostředí, důvěra, diskrétnost

 

BUDE TO TAK NAVŽDY?

STŘÍPEK DRUHÝ POHLEDEM TRENÉRA A KOUČE

KAŽDÝ MÁ SVŮJ KOP

 

POJĎ DO MĚ!

„Kopni to takhle“, říká trenér. „To musíš tu nohu takhle nastavit, dát tam rotaci a razanci a pak to poletí přesně tak, jak potřebujeme“, doplňuje trenér své instrukce, nechápavě u toho kroutí hlavou a sleduje další a další nepovedené kopy. Roste v něm napětí, protože hráč stále nekope tak jak má. Řeč jeho těla nedokáže skrýt rozmrzelost a nepochopení. Začíná být naštvaný, vyčítá. V hráči roste napětí, protože je mu nepříjemné opakované instruování, narůstá v něm tlak z nepovedených míčů a napjatého pozorování trenéra. Má pocit buzerace. Důraz na to, co se nedaří, v něm prohlubuje zmar. Nepovedené pokusy berou radost z pohybu a úsilí a zaujetí se začíná vytrácet… Pro jistotu trenér dodá další instrukci, např. „nakloň se nad ten balón víc“ nebo „to nemůžeš kopat takhle“ a nebo – v horším případě – přidá zmínku o tom, že se to hráč snad nikdy nenaučí, že se měl dát raději na cvrkání kuliček…

Takhle nějak vypadá proces učení pomocí instrukcí.

 

ORIENTOVAT SE, ABYCH ROZUMĚL

Inspirováno životem

Otázka: Co se myslí tím „začal pracovat se svou hlavou“?

Aniž bych byl odborníkem na mozek a jeho schopnosti, vygůglil jsem si, jak rychle je mozek schopen učit se, využívat sílu představivosti či vytvářet nová neuronová spojení. Prý dokáže překrývat staré zápisy novými, měnit náhled na minulost, flirtovat s budoucností, cvičit se ve dne i ve spánku, pracovat se sugescemi či energeticky silnými a pozitivními slovy…

Slova jsou totiž nositeli „významu, hodnoty a s tím také energie“. Věděli jste to a využíváte je podle toho ve své komunikaci?

Mozek dokáže také sám sebe přesvědčit o něčem, co dovede sportovce k vítězství stejně jako k trapné prohře.

Zjistil jsem si o něm, že umí vyvolat fyziologickou odezvu těla jen díky přemýšlení o něčem. Znáte ten test s citrónem a odezvou těla, když si jen „představujete“ kousnutí do citrónu? Brrr!

SEBE-Vědomí, Úcta, Důvěra


Zázračná slova, jejichž významy jsou obestřeny jemným závojem neznalosti. Mnoho sportovců používá sebevědomí jako běžný pojem, který rozhoduje o jejich výkonu. Je to – a není to – pravda. Je toho více, na čem záleží…

 

SEBEVĚDOMÍ

Sebevědomí je jen jedním z pilířů dobrého výkonu. Být si vědom svých silných a slabých stránek, vědět kdo jsem a kam patřím, umět vybrat v dané situaci vhodné řešení a neinvestovat energii do toho, co je mimo mou kontroluto je sebevědomí. Být si vědom svých zdrojů, které můžu využít v probíhajících situacích, znát své úspěchy stejně jako selhání, to je sebevědomí. Sebevědomí znamená vědět kdo jsem, na co si troufnu, sebevědomí je znát své hranice a umět s nimi pracovat.

                                               STŘÍPEK PRVNÍ POHLEDEM TRENÉRA A KOUČE

POVEDENÁ NEPŘESNOST

„To je ale povedená nepřesnost,“ křičí s úsměvem na tváři trenér na šestnáctiletého fotbalového dorostence, který právě vysoko přestřelil branku. „Jak si to udělal? Kterou částí nohy se ti to povedlo?“, dotazuje se dále trenér, v jehož hlase vibruje místo klasicky známých výčitek a dobře míněných rad upřímná zvědavost…

Koho by to napadlo, že by nepřesnost na noze toho chlapce mohla být cenným nástrojem v procesu učení? Vždyť je přece běžné, že v tuto chvíli je potřeba hráče pokárat, připomenout mu jeho selhání, říct mu, jak to nemá dělat nebo mu položit obligátní trenérskou otázku: Proč to tam kopeš?…

Dost legráckování, na těchto webovkách se nepereme o to, jestli je koučování “lepší“ než trénování. Pracujeme na tom, abychom trénování obohatili o koučovací principy, které zrychlují proces učení u hráčů. Všem trenérům jde přece o to, aby se jejich hráči co nejvíce a co nejrychleji zlepšovali (tedy učili se). Nebo tomu tak není? Já myslel, že k uspokojivému skóre vede právě rychlé a efektivní učení, protože výsledek tak nějak leží mimo naši kontrolu. Na rozdíl od procesu. To jsem z toho blázen…