SILOČÁRY OSUDU

 

…nemůžu za to. Když mě někdo vytočí, začnu se bránit. Jsem agresivní, potřebuji, aby mé ego zvítězilo. Naštvu se, vzedme se něco ve mně a já jdu do útoku. Nechci to takhle, ale nevím, co s tím. Vím, že často svým spoluhráčům ublížím. Chtěl bych je podpořit, ale neumím to. Když chybují, okamžitě na ně zaútočím. Přitom sám dělám také chyby a nejvíc mi pomůže, když si toho nikdo “jako že nevšimne“ a podpoří mě. Můžu to změnit?…

Na to, že je tomu chlapci 17 let, je to poměrně zralé uvědomění. Nyní stojí na prahu změny, pro kterou se může rozhodnout. Bude ho to stát časovou a energetickou investici a bude to trvat dost dlouho.

STOJÍ TO ZA TO?

 

PAPIŇÁK

 

„Mysl ovládaná vztekem (či jinou negativní emocí) má na okolní skutečnost zkreslený pohled a přivozuje si tak nekonečné frustrace.“

Jon Kabat-Zinn, z knihy Život samá pohroma

Jsou chvíle, kdy bys jako trenér nejraději hráče roztrhl, protože neudělal na hřišti to, co jsi ty od čáry viděl jako jasné řešení?

Jsi hráč, který se neustále podivuje nad rozhodnutím rozhodčího, a ještě pět minut po něm jsi uvnitř napjatý vztekem a zlostí k prasknutí?

Jsi občas jako papiňák, vře to v tobě, chtěl bys změnit situaci, ale nemáš nad ní žádnou moc?

Je vůbec něco, co se v této chvíli jeví jako konstruktivní reakce? V té chvíli, kdy se vlna emocí a s ní spojená energie chystá vytrysknout a ovládnout tě skrz naskrz?

 

 

CHCEŠ?

 

Nepřestane mě to udivovat. Mladí hráči mluví o medailích, úspěších, penězích, slávě a o tom, jak moc to všechno chtějí. Proti tomu se nedá nic namítat. Když se dostaneme k činům zjistíme, že nedotahují věci do konce, nejsou dostatečně cílevědomí, vytrvalí ani trpěliví. V tréninku se neumí soustředit. Kdejaká maličkost je rozhodí a odvede jejich pozornost od tréninkového nasazení, preciznosti a důslednosti, které jsou tolik nutné pro vypilování sportovních dovedností. O jejich náladovosti už dnes existují dokonce knihy. Máme tu čest s “novou generací“…

Našel jsem a objevil pro sebe nové poznání, které mi vnáší další pochopení do problematiky sportovní přípravy:

 

Chtít a myslet si, že chci, jsou dvě rozdílné věci…

 

MILAN

 

Zdeněk Bartoušek je otcem fotbalového brankáře. Nedávno mi poslal osobní gratulaci k postupu SFC Opava do první ligy. Je až dojemné, když si na vás vzpomene někdo, od koho to vůbec nečekáte a vůbec netušíte, že jste v jeho životě sehrál nějakou (možná důležitou) roli…

…“vždy, když

se setkáme (syn žije v Praze) tak samozřejmě probíráme

fotbal a vzpomínáme na Vás, nejen, jako na trenéra, ale

hlavně, jako na člověka, který mému synovi otevřel oči

(mysl) a z Vašich poznatků a rad, těží i ve svém osobním

životě a za to Vám patří obrovský dík, neboť jste jediný

člověk (trenér), který se kdy zabýval Milanovou psychikou!…“

 

ZASE TA PSYCHIKA?

Jistě, můžete si říct, že je to jen sebechvála a tendenčně napsaný článek. Máte na to právo. Jako kouč, osobní konzultant a trenér zaměřený na individuální práci vidím to podstatné v poslední větě…

 

JOEL KAYAMBA

 

Jedním ze sportovců, se kterým jsem v jarní sezóně spolupracoval, je Joel Ngandu Kayamba. Miláček opavského publika, excelentní fotbalový driblér a sympatický mladý muž z Konga, který se do české republiky přestěhoval před 5-ti lety s cílem prosadit se v profi fotbale. Využil jsem naše poslední setkání k položení několika otázek s tím, že bych rád s jeho příběhem seznámil čtenáře webu a příznivce koučování – tedy aktivního přístupu k vlastnímu životu. Joel svolil a rozhodl se podělit o část svého osobního příběhu především s mladými sportovci, kteří budou chtít v budoucnu také dosáhnout na svůj fotbalový sen.

Zde je přepis našeho rozhovoru…

 

DVA OPRAVDOVÉ PŘÍBĚHY

 

Končí jarní část fotbalové sezóny. Hráči mají za sebou mnoho bitev, ve kterých hledali způsob, jak se spojit se svým nejlepším výkonem. Některým to jde snadněji, jiní se nadřou více a někteří – přestože se mnoho “snaží“, ne a ne to udělat, aby to klapalo podle představ. Rád bych se podělil o dva příběhy, které dokazují to, co víme dlouho: tělo a mysl jsou spojené nádoby, které se navzájem ovlivňují a doplňují. Zvláštní je, že kondici věnujeme velkou péči a mnoho času a úsilí. Jako by to bylo to jediné, co zasluhuje naši pozornost. Jako trenéři víme, že pro udržení kondiční úrovně potřebuje tělo každý den určitý smysluplný impuls odpovídající nárokům sportu a úrovně, ve které se snažíme prosadit. To se již nedá říci o práci s psychickou částí výkonu – pochopení obsahu a způsobu, jakým prožíváme trénink, zápas, tlak, strach, své sebevědomí či emoce spojené s vypjatými chvílemi.

 

Co prožíváme a jak, když hrajeme svůj důležitý zápas?

 

Promiňte, musím to napsat: PSYCHIKA JE KLÍČOVÁ!

 

ZEN – NA CESTĚ K VÍTĚZSTVÍ

 

Hráč chce být úspěšný a nakládá si velké cíle, velké váhy, velké úseky. Má od sebe velká očekávání a žije pod velkým tlakem okolí i sebe samého. Necítí se úplně nejlépe, ale MUSÍ být přece ÚSPĚŠNÝ. Spokojenost je v nedohlednu, hlavně však, že cíle a očekávání jsou velké a zdánlivě i blízko.

Přístup, který nemá daleko k frustraci, energetickému vyčerpání, ztrátě lásky ze sportu, ke zranění…

Existuje na stejné téma také jiný pohled? Sport a progres, úspěch a vítězství? Ano, je to ZEN.

Filozofie ZENu je stovky let stará. Dala by se charakterizovat těmito slovy:

 

JÁ CHCI TAKY JEDNIČKU!

 

Jeden můj přítel mi kdysi moc dobře poradil.

Řekl mi toto: „Michale, každé dítě má právo získat svoji jedničku.“

Jirka Halda je speciální pedagog a personální poradce a možná tím myslel také to, že pokud chceme někoho něco naučit, potřebujeme nutně najít něco, co u něj funguje, co můžeme ocenit, co je pro daného člověka dosažitelné a za co může dostat svoji jedničku.

Čas mi ukázal, že je to jedna
z nejdůležitějších podmínek
pro budování sebedůvěry hráče.

 

BUDUJEŠ SVOU STABILITU?

Zřejmě se shodneme, že sport a jeho požadavky na maximální výkon přinášejí situace, které jsou spojeny s napětím, strachem a doprovázeny určitou mírou stresu. Jen pro krátký výčet ze slov samotných sportovců:

NECHCI MÍT STRACH.
NECHCI BÝT NERVÓZNÍ.
NECHCI BÝT ZBRKLÝ.
NECHCI, ABY NA MĚ PŮSOBILA POTŘEBA VÝSLEDKŮ.
NECHCI SE STRESOVAT.
NECHCI MÍT TOLIK MYŠLENEK.
NECHCI SE TOLIK BÁT…

Dobře. Rozumím.

ALE CO TEDY CHCEŠ, SPORTOVČE?

CO KDYŽ TO JE „TO“, OČ TU PRÁVĚ BĚŽÍ…

Můžeme na tuto záležitost pohlédnout z pozice „problém“ nebo z pozice „hledám možnost“. Volím druhou variantu, protože je plná aktivity a obsahuje „výzvu něco se naučit“… …když přehodíme výhybku z NEchci na CHCI, dojdeme většinou k větší konkretizaci, v jakém stavu bychom chtěli být v momentě, kdy se odehrává složitá situace. Právě ta, která svými nároky vytváří stresovou reakci v našem těle…

Možná si uvědomíme, že klid, koncentrace, plná pozornost, nadhled, uvolněnost, radost z výzvy, přiměřené nabuzení, odvaha, zdravá míra ostražitosti a mnoho dalších jsou vlastně stavy, které známe. Nejsou zase tak cizí… Jen se jaksi vzdálily ve chvílích plných napětí a očekávání, právě když jsme je nejvíc potřebovali…

CHCI TÍM JEN ŘÍCT, ŽE JE JISTĚ (pro ty, kteří chtějí) LEPŠÍ POSILOVAT ZDROJE a MOŽNOSTI, KTERÉ MÁME a JSOU NAŠÍ PŘIROZENOU SOUČÁSTÍ, NEŽ SE NUTNĚ ZBAVOVAT NĚČEHO, CO TADY PROSTĚ JE, JEN SI S TÍM POD TÍHOU OKAMŽIKU NEUMÍME PORADIT.

Holt si přiznejme, že ne vždy zvládáme těžké situace snadno a s bravurou.

Mám plný pytel vlastních příběhů, kdy jsem něco NEzvládl tak, jak bych chtěl…

Možná může být toto přiznání právě tím zlomem, kdy si UVĚDOMÍME své slabiny a ZALÉVÁNÍM A PODPOROU VLASTNÍCH ZDROJŮ SE NAUČÍME ZVLÁDAT a ŘEŠIT NAPJATÉ SITUACE JINAK.

Myšlenka: Které zdroje, vlastnosti a schopnosti Vám pomohly přežít, uspět a dostat se až tam, kde jste dnes? Co takhle tyto „možnosti“ oprášit, zvědomit a cíleně pěstovat a posilovat?

PS: STAČÍ CHTÍT…

S přáním úspěšné cesty Michal

 


Klikni na Facebook profil
www.kosmal.cz
OTÁZKY. ZAMYŠLENÍ. INSPIRACE.

 

 

NE-NALADĚN

 

Když ladíte rádiovou frekvenci, hledáte tu, kterou nechcete? Nechci být hnidopich, jen se ptám. Všiml jsem si totiž, že až velmi často mluví sportovci o tom, co nechtějí. Tak mě napadlo, jak by se vlastně mohli vyladit na výkon díky tomu, že budou přemýšlet o něčem a vytvářet si představy něčeho, co ve svém výkonu mít NEchtějí…

CHCEŠ BÝT NALADĚN NEBO NE-NALADĚN?

Když jsem se nedávno bavil s šestnáctiletým Jardou, popisoval mi situaci, kdy udělal chybu:

„…a hned po chybě jsem se začal bát, že udělám další. Ten strach mě svazoval, najednou mé sebevědomí zmizelo a na nic dalšího jsem si v tu chvíli netroufnul. Ten strach mě stahuje tady, uvnitř, uprostřed hrudníku, jako by se vyfukovala duše z míče. Víte, jak to myslím… Nechci se takhle cítit, nechci, aby mé sebevědomí spadlo. Vlastně si v tu chvíli začnu HROZNĚ PŘÁT, abych NEUDĚLAL další chybu a ona se stane a pak třeba ještě další…“

Tak si to pojďme spolu rozebrat postupně…