STŘÍPEK DRUHÝ POHLEDEM TRENÉRA A KOUČE

KAŽDÝ MÁ SVŮJ KOP

 

POJĎ DO MĚ!

„Kopni to takhle“, říká trenér. „To musíš tu nohu takhle nastavit, dát tam rotaci a razanci a pak to poletí přesně tak, jak potřebujeme“, doplňuje trenér své instrukce, nechápavě u toho kroutí hlavou a sleduje další a další nepovedené kopy. Roste v něm napětí, protože hráč stále nekope tak jak má. Řeč jeho těla nedokáže skrýt rozmrzelost a nepochopení. Začíná být naštvaný, vyčítá. V hráči roste napětí, protože je mu nepříjemné opakované instruování, narůstá v něm tlak z nepovedených míčů a napjatého pozorování trenéra. Má pocit buzerace. Důraz na to, co se nedaří, v něm prohlubuje zmar. Nepovedené pokusy berou radost z pohybu a úsilí a zaujetí se začíná vytrácet… Pro jistotu trenér dodá další instrukci, např. „nakloň se nad ten balón víc“ nebo „to nemůžeš kopat takhle“ a nebo – v horším případě – přidá zmínku o tom, že se to hráč snad nikdy nenaučí, že se měl dát raději na cvrkání kuliček…

Takhle nějak vypadá proces učení pomocí instrukcí.

 

ORIENTOVAT SE, ABYCH ROZUMĚL

Inspirováno životem

Otázka: Co se myslí tím „začal pracovat se svou hlavou“?

Aniž bych byl odborníkem na mozek a jeho schopnosti, vygůglil jsem si, jak rychle je mozek schopen učit se, využívat sílu představivosti či vytvářet nová neuronová spojení. Prý dokáže překrývat staré zápisy novými, měnit náhled na minulost, flirtovat s budoucností, cvičit se ve dne i ve spánku, pracovat se sugescemi či energeticky silnými a pozitivními slovy…

Slova jsou totiž nositeli „významu, hodnoty a s tím také energie“. Věděli jste to a využíváte je podle toho ve své komunikaci?

Mozek dokáže také sám sebe přesvědčit o něčem, co dovede sportovce k vítězství stejně jako k trapné prohře.

Zjistil jsem si o něm, že umí vyvolat fyziologickou odezvu těla jen díky přemýšlení o něčem. Znáte ten test s citrónem a odezvou těla, když si jen „představujete“ kousnutí do citrónu? Brrr!

SEBE-Vědomí, Úcta, Důvěra


Zázračná slova, jejichž významy jsou obestřeny jemným závojem neznalosti. Mnoho sportovců používá sebevědomí jako běžný pojem, který rozhoduje o jejich výkonu. Je to – a není to – pravda. Je toho více, na čem záleží…

 

SEBEVĚDOMÍ

Sebevědomí je jen jedním z pilířů dobrého výkonu. Být si vědom svých silných a slabých stránek, vědět kdo jsem a kam patřím, umět vybrat v dané situaci vhodné řešení a neinvestovat energii do toho, co je mimo mou kontroluto je sebevědomí. Být si vědom svých zdrojů, které můžu využít v probíhajících situacích, znát své úspěchy stejně jako selhání, to je sebevědomí. Sebevědomí znamená vědět kdo jsem, na co si troufnu, sebevědomí je znát své hranice a umět s nimi pracovat.

                                               STŘÍPEK PRVNÍ POHLEDEM TRENÉRA A KOUČE

POVEDENÁ NEPŘESNOST

„To je ale povedená nepřesnost,“ křičí s úsměvem na tváři trenér na šestnáctiletého fotbalového dorostence, který právě vysoko přestřelil branku. „Jak si to udělal? Kterou částí nohy se ti to povedlo?“, dotazuje se dále trenér, v jehož hlase vibruje místo klasicky známých výčitek a dobře míněných rad upřímná zvědavost…

Koho by to napadlo, že by nepřesnost na noze toho chlapce mohla být cenným nástrojem v procesu učení? Vždyť je přece běžné, že v tuto chvíli je potřeba hráče pokárat, připomenout mu jeho selhání, říct mu, jak to nemá dělat nebo mu položit obligátní trenérskou otázku: Proč to tam kopeš?…

Dost legráckování, na těchto webovkách se nepereme o to, jestli je koučování “lepší“ než trénování. Pracujeme na tom, abychom trénování obohatili o koučovací principy, které zrychlují proces učení u hráčů. Všem trenérům jde přece o to, aby se jejich hráči co nejvíce a co nejrychleji zlepšovali (tedy učili se). Nebo tomu tak není? Já myslel, že k uspokojivému skóre vede právě rychlé a efektivní učení, protože výsledek tak nějak leží mimo naši kontrolu. Na rozdíl od procesu. To jsem z toho blázen…

 

100 VĚCÍ, KTERÉ MÁM

 

NOVOROČNÍ PŘEDSEVZETÍ: NA SCÉNU!

Je Nový rok. Období a datum, které vybízí k zamyšlení, ujasnění nových cílů a realizaci odkládaných předsevzetí. Znáte ten stav, kdy cítíte uprostřed prosince potřebu něco změnit? Ale odložíte to na Nový rok – 1.ledna, protože právě tohle datum má v sobě tak nějak magicky přitažlivou moc a tiše, ale naléhavě šeptá: začni právě dnes…  Kdo by odolal vábivému hlasu, umocněnému léty prověřeným všenárodním stereotypem?

Již od dětství se setkávám s tímto tématem a rok co rok je to stejné. Lidé mají přání a sny, odhodlaně vstoupí se skálopevným předsevzetím na start následujícího roku a… po čase se nic nestane. Přečtěte si blogy na stránkách koučů, NLP trenérů a různých transformačních lídrů a zjistíte, že se tam se železnou pravidelností objevují právě odkazy s těmito tématy: Novoroční předsevzetí opět nefungují, Proč se mé sny neplní nebo Změňte svá přání v činy!

V některých jsou vhodná doporučení. V jiných zase jen suchá konstatování, že člověk je tvor lenivý a nejvíce práce mu dá změnit sám sebe a své návyky, jejichž je bezmocným otrokem. Někde jsem četl vtipný bonmot, že: „pohodlnost a lenost jsou obranné mechanismy mozku proti jeho přetížení“. Doporučuji tuto výmluvu použít v příhodném okamžiku. Může se to hodit:):):)

PŘÍLEŽITOST JE JEN JEDNA

 

…zasáhlo ho to! Přišlo to jako blesk z čistého nebe. Po všech těch spletitých událostech, které stály spoustu sil, vytrvalosti a vnitřní bolesti přinášející nová poznání, se náhle zastavil. Otočil se zpět a ohlédnul se za posledními léty. Zeptal se sám sebe: Jak jsem žil? Jak vypadá radost? Co je to být spokojený? Už tak povadlý úsměv ještě více povolil. V zrcadle času byla jen práce, starost o druhé, uvadající zdraví, ohnutá záda pod tíhou všech břemen, která se rozhodl dobrovolně nést na své cestě životem…

Když vstoupíte do psychologické poradny, dozvíte se jednu důležitou nformaci: „Dobrý den pane Nováku, já jsem studovaný psycholog a chtěl jsem Vám dnes říct, že tou nejdůležitější osobou ve Vašem životě jste Vy sám.“

Kdyby by pokračoval, možná by také mluvil o nalezení smyslu života a vlastní rovnováhy. Mluvil by o pochopení, že námi sice život občas zmítá ze strany na stranu, ale že my jsme hercem v hlavní roli a tedy jsme tím jediným člověkem, který má moc změnit scénář hry.

 

hourglass-1705486__340

LOVEC DOBRA – 2.díl

 

Jakou inspiraci nabídl první díl? Našli jste si souvislost mezi svými reakcemi, které dnes v komunikaci využíváte, a nastavením systému na „vysledování chyby“ s následnou negativní zpětnou vazbou? Co se děje v lidech, když jim opakujete v čem selhali? Nakolik je motivujete ke změně? Kolik radosti, chuti a snahy udělat to příště lépe v nich podporujete?

Pojďme nahlédnout do komunikace podruhé, tentokrát na opačnou stranu. Otočme přesýpací hodiny a sledujme, jaká tajemství se objevují, když se písek sype na opačnou stranu…

 

NEGATIVNÍ KOMUNIKACE – CO S TÍM?

Co říct, kdy a jak je velmi složité. Neznám žádný univerzální recept, protože lidé jsou různí a každému vyhovuje jiný způsob komunikace. Proto je to tak zapeklité téma. Avšak to málo, co můžeme udělat pro hráče a podpořit je ve výkonu, je využívat pozitivní zpětnou vazbu.

Když někde zmíním „pozitivní zpětnou vazbu“, jsou tací, kteří si to přeloží následovně: „To jako děláš, že chyby neexistují a jenom je chválíš, jo? Tak to se s nimi moc mazlíš!“

Takhle bych to nepojmenoval, protože bychom si nerozuměli. Pozitivní zpětná vazba není něco, co by přehlíželo a ignorovalo chyby. Není to nic, co by zbavovalo zodpovědnosti za nezdar. Není to ani neustálé chválení za každý prd, který se povede malému děcku.

Ten, kdo využívá pozitivní zpětnou vazbu, se stává „lovcem dobra“.

 

proti-sobe

LOVEC DOBRA – 1.díl

 

Komunikace věc záludná jest…

Její náročnost spočívá v tom, že se ji nemůžeme vyhnout. Nelze totiž nekomunikovat. Každé vyřčené slovo, každý pohyb, gesto, nádech, pootočení, pokrčené čelo či přivřené víčko je způsob komunikace. Také pohlazení po vlasech či sex je komunikace. Bilboard, televizní reklama a hudba jsou komunikace. I prosté mlčení ve chvíli, kdy s vámi chce někdo promlouvat, je forma komunikace. Komunikace je všudypřítomný proud, tok, kanál, který není možné uzavřít, nevidět či ignorovat…

Můj kolega profesionální trenér mi říká: „Kdybych tak věděl, jak mám s kterým hráčem mluvit…“

Hráč Pepík Jendů: „Kdyby na mě trenér tak nekřičel za každou chybu, nebál bych se tolik a více bych si s míčem dovolil…“

Hráč Jarda Macků: „Bojím se, že když zkazím, bude následovat křik, a tak se raději o nic nepokouším…“

Hráč Josef Vinkl: „Když se dívám na trenéra, jak kope do lavičky po mé nezdařené přihrávce, bere mi to chuť do hry…“

 

VYČISTI SI HLAVU!

PORÁŽET SOUPEŘE,

znamená čím dál lépe pracovat se sebou…

Představ si velký létající balón poháněný horkým vzduchem. Má na bocích koše, který táhne, takové přiuzlované pytlíky, zátěže. Ty tam rozhodně nejsou na ozdobu. Táhnou balón dolů a vyvažují ho.

Představ si sportovce, který je obalen mnoha takovými zátěžemi kolem pasu. V jednom pytlíku jsou „negativní myšlenky“. V druhém „strach z neúspěchu“. V dalším „pochybnosti a obavy“. V ještě dalším „drsná a zraňující sebekritika“ nebo „svazující nervozitka“.
A v ještě ještě ještě dalším… … … …

Jedna soukromá otázka pro Tebe: Kolikrát ses dotkl svého maximálního výkonu?

Co se stane, když odstřihneš jedno ze závaží, jenž zdržuje nafukovací balón?

Co se stane, když jich odstřihneš několik?

Co se stane, když lépe porozumíš „svým závažím“,

pochopíš je a naučíš se s nimi pracovat tak,

že je v potřebné chvíli dokážeš odstřihnout?

Co se stane, když si

dovolíš přemýšlet o svém

výkonu BEZ OMEZENÍ???

 

Nejčastější  dvě odpovědi sportovců po skvělém výkonu?

NEPŘEMÝŠLEL JSEM a MĚL JSEM ČISTOU HLAVU!

 

Tato schopnost jakési psychické hygieny se dá naučit.

Jak? Hmmm… . Za vším hledej práci. Kondičnímu rozvoji věnuješ týdně mnoho hodin.

Kolik času investuješ do psychického vyladění?

VYČISTI SI SVOJI HLAVU!

Nepotřebuješ nikoho porážet.

Stačí umět ČÍM DÁL LÉPE PRACOVAT SE SEBOU!

To je samo o sobě velké a přesvědčivé vítězství! Možná to největší!

I ty se to můžeš naučit!

S pozdravem Michal Kosmál, trenér a kouč.

PS: Nůžky na stříhání závaží mám.

www.kosmal.cz

 

koncentraceSEBEKÁZEŇ

 

ÚSPĚCH – to jsou tuny sebekázně!

Kdo si myslí, že sport je jen o vítězstvích a prohrách, mnoho se mýlí…

Tento význam a standard mu přisoudila společnost a systém…

Od nepaměti byl sport o překonávání osobních hranic – nejen hrou proti soupeři, který nám brání v dosažení bodů či branek…

Je prokázáno, že v momentě, kdy nám jde „jen“ o porážku soupeře, vytrácí se silná a příjemná pozitivní energie, kterou přináší radost ze hry…

Je také jasné, že výhra nad snadno porazitelným a nevzdorujícím soupeřem přináší jen chabý odvar opravdového uspokojení ze hry a jednoduché výhry…

Hra jako taková je nám příjemná právě tím, že ji „hrajeme“, ať již usilujeme o jakýkoli osobní či společný cíl…