KDO SE DNES PROBUDIL?

 

Je sobota ráno. Den utkání. Celý týden jsem se opravdu poctivě připravoval. V týdnu to šlo, cítil jsem se dobře. A teď, v den D, vstávám ráno, protahuji se, těším se a… Něco mi tady nehraje. Co to je za pocit? Fuj! To je mizérie! A ty nohy? Co to je za “bláto“? Vůbec se “necítím“? Toho člověka neznám? Co to je sakra za náladu? To bude den! A jak bude vypadat zápas? Fííííííí……

 

KDO JE TEN „NĚKDO“?

Už se ti to někdy stalo. Byl si dobře připravený, ale ráno vstal “někdo“, kdo se cítí jako ňouma. Někdo, kdo má prostě blbou náladu. Mizérie – to je to správné slovo.

Co s tím uděláš?

 

O SEBEVĚDOMÍ

 

“Hladíš“ své sebevědomí svými slovy a přístupem?

Ne?

 

Sebevědomí je křehká rostlinka, která zapouští kořeny jen velmi pomalu. Je potřeba ji každý den opečovávat, dodávat ji živiny, podporovat ji v růstu. “Hladit ji“ svými slovy a přístupem. Znamená to být trpělivý, nespěchat, neočekávat zázraky, milovat svou cestu a svůj vývoj, ať přináší jakékoli překážky a výzvy…

 

KDE SE BERE SEBEVĚDOMÍ?

Sebevědomí začíná klíčit z uvědomění vlastních schopností a osvojených dovedností. Kdykoli se podaří zvládnout náročnou situaci, otevírá se šance k růstu. Každý takový okamžik je výživou pro růst tvého sebevědomí.

Ten okamžik je čerstvý a nový. Ale jak je opojný!!! HMMMMMM:):)

Větší pochopení, jakou silou disponuješ v těžkých okamžicích, podpoří jeho růst. Být si “vědom“ toho co můžu, co umím použít, co už zvládnu – to je SEBEVĚDOMÍ.

A tak se na tvé cestě dostavuje větší uvolněnost.

 

Uvnitř tebe roste síla, která

podporuje tvou svobodu jednat

podle vlastních představ!

 

Jen si to představ…

Sebevědomí sytí pocit psychické připravenosti.

Psychická připravenost sytí sebevědomí.

 

TRPĚLIVOST, PROSÍM!

Krok za krokem, pomalu a trpělivě v tobě zapouští kořeny a ty jsi silnější, odolnější. Nemusíš se již před překážkami hrbit.

Narovnáváš se a díváš se jim do očí zpříma. Neznamená to, že vždy uspěješ.

 

ZNAMENÁ TO VĚDOMÍ, ŽE USPĚT MŮŽEŠ…

 

Volba je na tobě.

 

S přáním úspěšné cesty Michal 
konzultant a kouč

 

     www.kosmal.cz
Koučování a mentální příprava
2019

 


 

TO JE (R)EVOLUCE!

 

“Závodnice padá na páté překážce a tím pro ni závod končí. Přes všechny naděje nezbývá než sbalit si věci a pokusit se o úspěch příští týden. Série bodovaných závodů pokračuje a jsme opravdu zvědavi, jak se po tomto zážitku dá psychicky dohromady“.

Co se tady stalo? Něco se pokazilo? Náhoda? Opakovaný problém?

Za týden další závody. Co s tím…?

Zážitek – zkušenost – evoluce. Zážitek – zkušenost – evoluce.

A tak pořád dokola. O nic jiného doopravdy nejde.

 

JAK ZVLÁDNOUT NEÚSPĚCH?

 

TATÍNKOVI: ABYS POCHOPIL

 

KDO CHYBUJE ÚMYSLNĚ?

Naše děti se snaží. Jejich snaha je přirozeně obyčejná, normální, odpovídá jejich temperamentu, povaze a nastavení. Nedělají chyby úmyslně. Nekazí přihrávky schválně. Nevytahují balóny z brány proto, že by rády dostávaly góly jen tak, pro radost.

Jejich ztráty je bolí. Mrzí je neúspěch, selhání, propady. Pláčou, když prohrají důležitý zápas…

Trpí. Trpí, když nenajdou pochopení.

Trpí, když se jich nezastaneme.

Trpí, když v nás necítí oporu i přes zklamání z prohry.

Trpí, když jejich lidskou hodnotu

pokládáme na misky vah a

vyvažujeme ji výsledkem nebo tím,

co společnost nazývá úspěchem…

 

UMĚNÍ MISTRŮ

 

Vím, že to je těžké. Pozornost je těkavá, a když si něco naplánuješ, je snadné sejít z cesty. Vždyť kolem je tolik nástrah…

Prozradím ti teď jeden recept. Recept na dosažení tvého mistrovství. Zapomeň na výsledek, tabulku, odměny. Odstřihni se…

 

NENÍ TRENÉR JAKO TRENÉR

 

KDO JE TO TEN TRENÉR?

Jako trenér dobře vím, že mým úkolem je dovést hráče k nejlepšímu výkonu. K tomu potřebuji vždy využívat schopnost nahlížet na hru očima svého hráče, abych k tomu mohl používat vhodné nástroje…

 

HRÁČ JAKO PARTNER?

 

Doba se změnila. Dnešní děti jsou jiné, než jsme byli my. Mocenský nástroj ve formě neustálé kontroly, direkce a příkazů pomalu ustupuje ze scény. Základní potřebou se stává svoboda. Moderní lidé chtějí krátké a rychlé podněty, peníze berou spíše jako prostředek k seberealizaci než jako primární cíl, chtějí žít život podle svého. Chtějí všechno hned. Jsou tak naučeni a zvyklí, že to jde. Celý svět se rozděluje díky komunikačním technologiím, lidé se vzdalují od sebe a míří k čím dál větší individualizaci. O to těžší je zajistit fungování jednotlivce ve skupinovém sportu, jeho spokojenost, zaujetí a zapojení do společné práce

 

RAMBO

 

Kdo z vás si pamatuje kultovní válečnou postavu jménem Rambo, kterou ztvárnil Sylvester Stallone a stal se díky ní nesmrtelným?

A jak souvisí tento namakaný válečník se sportem?

Dovolím si vytvořit symbolickou spojitost, zdánlivě vzdálenou a odlišnou, avšak jednoduchou, silnou a fungující také pro každého sportovce.

Rambo je vždy vítěz. Tak už to v takových filmech chodí. Je to příliš naivní a pohádkové? Možná. Avšak Rambo má něco, co funguje. Shrnul jsem to ve své symbolice do tří zásadních bodů:

 

VYŘEŠTE TO RYCHLE!

 

Přítomnost. Často omílané slovo, znáte ho z moderního klišé “tady a teď“. Jediné, co existuje. To ostatní jsou vzpomínky na minulost nebo představy budoucnosti. Přítomnost je. Tady a teď, teď a tady. Teď a teď a teď. Sled momentů, které se spojují v kontinuální celek a ten vnímáme jako právě probíhající okamžiky. Teď a teď a teď…

V TOMTO MOMENTU – ZDE – JSEM BDĚLÝ,

POZORNÝ, PONOŘENÝ DO DĚJE.

KDYŽ JSEM ZDE, NEMOHU BÝT TAM.

KDYŽ JSEM TAM, NEMOHU BÝT ZDE. . .

 

CHYBIČKA, MYŠLENKY, POCITY, REAKCE

Petr je brankář a před chvílí odkopl míč nepřesně levou nohou. Soupeř situaci nevyužil, ale Petrovy myšlenky se neustále vrací zpět k dané situaci. Přemýšlí o ní, trošku si uvnitř sebe nadává, že to nevyřešil jinak. Setrvává v minulosti, je k ní připoután, ne a ne od ní odstoupit. Nezdar a chybička, kterou okolí hodnotí samozřejmě negativně (trenér kroutí hlavou, spoluhráč se ozve slovní výtkou – proč to nekopneš pořádně), setrvává uvnitř hráče, přestože se na hřišti odehrává další situace. Negativní náhled okolí v Petrovi způsobuje nepříjemné pocity – máme v genech zakořeněný strach z odmítnutí. Pocity nahlodávají jeho zápasovou důvěru a projeví se v jeho chování…

 

SILOČÁRY OSUDU

 

…nemůžu za to. Když mě někdo vytočí, začnu se bránit. Jsem agresivní, potřebuji, aby mé ego zvítězilo. Naštvu se, vzedme se něco ve mně a já jdu do útoku. Nechci to takhle, ale nevím, co s tím. Vím, že často svým spoluhráčům ublížím. Chtěl bych je podpořit, ale neumím to. Když chybují, okamžitě na ně zaútočím. Přitom sám dělám také chyby a nejvíc mi pomůže, když si toho nikdo “jako že nevšimne“ a podpoří mě. Můžu to změnit?…

Na to, že je tomu chlapci 17 let, je to poměrně zralé uvědomění. Nyní stojí na prahu změny, pro kterou se může rozhodnout. Bude ho to stát časovou a energetickou investici a bude to trvat dost dlouho.

STOJÍ TO ZA TO?