ZÁSADNÍ INFORMACE

 

Dnes mám pro tebe něco, co ti vyrazí dech. Něco, co bude „přelomovou informací“, a když s ní začneš pracovat, změní se tvůj svět. Zní to příliš odvážně, nemožně či nadutě? Čti dále a uvidíš. Přehánění opravdu není můj styl…

 

„OD“ A „K“

Dvě cesty lemují život člověka: jedna míří od utrpení ve snaze vyhnout se mu a druhá si to uhání klikatou trajektorií za štěstím. V té první utíkáš od něčeho, co nechceš a v té druhé běžíš ze všech sil za něčím, co chceš. A to v domnění, že ti to přinese spokojenost. Jak tohle souvisí se zásadní informací, kterou jsem ti slíbil?

 

O SEBEVĚDOMÍ

 

“Hladíš“ své sebevědomí svými slovy a přístupem?

Ne?

 

Sebevědomí je křehká rostlinka, která zapouští kořeny jen velmi pomalu. Je potřeba ji každý den opečovávat, dodávat ji živiny, podporovat ji v růstu. “Hladit ji“ svými slovy a přístupem. Znamená to být trpělivý, nespěchat, neočekávat zázraky, milovat svou cestu a svůj vývoj, ať přináší jakékoli překážky a výzvy…

 

KDE SE BERE SEBEVĚDOMÍ?

Sebevědomí začíná klíčit z uvědomění vlastních schopností a osvojených dovedností. Kdykoli se podaří zvládnout náročnou situaci, otevírá se šance k růstu. Každý takový okamžik je výživou pro růst tvého sebevědomí.

Ten okamžik je čerstvý a nový. Ale jak je opojný!!! HMMMMMM:):)

Větší pochopení, jakou silou disponuješ v těžkých okamžicích, podpoří jeho růst. Být si “vědom“ toho co můžu, co umím použít, co už zvládnu – to je SEBEVĚDOMÍ.

A tak se na tvé cestě dostavuje větší uvolněnost.

 

Uvnitř tebe roste síla, která

podporuje tvou svobodu jednat

podle vlastních představ!

 

Jen si to představ…

Sebevědomí sytí pocit psychické připravenosti.

Psychická připravenost sytí sebevědomí.

 

TRPĚLIVOST, PROSÍM!

Krok za krokem, pomalu a trpělivě v tobě zapouští kořeny a ty jsi silnější, odolnější. Nemusíš se již před překážkami hrbit.

Narovnáváš se a díváš se jim do očí zpříma. Neznamená to, že vždy uspěješ.

 

ZNAMENÁ TO VĚDOMÍ, ŽE USPĚT MŮŽEŠ…

 

Volba je na tobě.

 

S přáním úspěšné cesty Michal 
konzultant a kouč

 

     www.kosmal.cz
Koučování a mentální příprava
2019

 


 

TO JE (R)EVOLUCE!

 

“Závodnice padá na páté překážce a tím pro ni závod končí. Přes všechny naděje nezbývá než sbalit si věci a pokusit se o úspěch příští týden. Série bodovaných závodů pokračuje a jsme opravdu zvědavi, jak se po tomto zážitku dá psychicky dohromady“.

Co se tady stalo? Něco se pokazilo? Náhoda? Opakovaný problém?

Za týden další závody. Co s tím…?

Zážitek – zkušenost – evoluce. Zážitek – zkušenost – evoluce.

A tak pořád dokola. O nic jiného doopravdy nejde.

 

JAK ZVLÁDNOUT NEÚSPĚCH?

 

TATÍNKOVI: ABYS POCHOPIL

 

KDO CHYBUJE ÚMYSLNĚ?

Naše děti se snaží. Jejich snaha je přirozeně obyčejná, normální, odpovídá jejich temperamentu, povaze a nastavení. Nedělají chyby úmyslně. Nekazí přihrávky schválně. Nevytahují balóny z brány proto, že by rády dostávaly góly jen tak, pro radost.

Jejich ztráty je bolí. Mrzí je neúspěch, selhání, propady. Pláčou, když prohrají důležitý zápas…

Trpí. Trpí, když nenajdou pochopení.

Trpí, když se jich nezastaneme.

Trpí, když v nás necítí oporu i přes zklamání z prohry.

Trpí, když jejich lidskou hodnotu

pokládáme na misky vah a

vyvažujeme ji výsledkem nebo tím,

co společnost nazývá úspěchem…

 

NENÍ TRENÉR JAKO TRENÉR

 

KDO JE TO TEN TRENÉR?

Jako trenér dobře vím, že mým úkolem je dovést hráče k nejlepšímu výkonu. K tomu potřebuji vždy využívat schopnost nahlížet na hru očima svého hráče, abych k tomu mohl používat vhodné nástroje…

 

HRÁČ JAKO PARTNER?

 

Doba se změnila. Dnešní děti jsou jiné, než jsme byli my. Mocenský nástroj ve formě neustálé kontroly, direkce a příkazů pomalu ustupuje ze scény. Základní potřebou se stává svoboda. Moderní lidé chtějí krátké a rychlé podněty, peníze berou spíše jako prostředek k seberealizaci než jako primární cíl, chtějí žít život podle svého. Chtějí všechno hned. Jsou tak naučeni a zvyklí, že to jde. Celý svět se rozděluje díky komunikačním technologiím, lidé se vzdalují od sebe a míří k čím dál větší individualizaci. O to těžší je zajistit fungování jednotlivce ve skupinovém sportu, jeho spokojenost, zaujetí a zapojení do společné práce

 

SILOČÁRY OSUDU

 

…nemůžu za to. Když mě někdo vytočí, začnu se bránit. Jsem agresivní, potřebuji, aby mé ego zvítězilo. Naštvu se, vzedme se něco ve mně a já jdu do útoku. Nechci to takhle, ale nevím, co s tím. Vím, že často svým spoluhráčům ublížím. Chtěl bych je podpořit, ale neumím to. Když chybují, okamžitě na ně zaútočím. Přitom sám dělám také chyby a nejvíc mi pomůže, když si toho nikdo “jako že nevšimne“ a podpoří mě. Můžu to změnit?…

Na to, že je tomu chlapci 17 let, je to poměrně zralé uvědomění. Nyní stojí na prahu změny, pro kterou se může rozhodnout. Bude ho to stát časovou a energetickou investici a bude to trvat dost dlouho.

STOJÍ TO ZA TO?

 

PAPIŇÁK

 

„Mysl ovládaná vztekem (či jinou negativní emocí) má na okolní skutečnost zkreslený pohled a přivozuje si tak nekonečné frustrace.“

Jon Kabat-Zinn, z knihy Život samá pohroma

Jsou chvíle, kdy bys jako trenér nejraději hráče roztrhl, protože neudělal na hřišti to, co jsi ty od čáry viděl jako jasné řešení?

Jsi hráč, který se neustále podivuje nad rozhodnutím rozhodčího, a ještě pět minut po něm jsi uvnitř napjatý vztekem a zlostí k prasknutí?

Jsi občas jako papiňák, vře to v tobě, chtěl bys změnit situaci, ale nemáš nad ní žádnou moc?

Je vůbec něco, co se v této chvíli jeví jako konstruktivní reakce? V té chvíli, kdy se vlna emocí a s ní spojená energie chystá vytrysknout a ovládnout tě skrz naskrz?

 

 

CHCEŠ?

 

Nepřestane mě to udivovat. Mladí hráči mluví o medailích, úspěších, penězích, slávě a o tom, jak moc to všechno chtějí. Proti tomu se nedá nic namítat. Když se dostaneme k činům zjistíme, že nedotahují věci do konce, nejsou dostatečně cílevědomí, vytrvalí ani trpěliví. V tréninku se neumí soustředit. Kdejaká maličkost je rozhodí a odvede jejich pozornost od tréninkového nasazení, preciznosti a důslednosti, které jsou tolik nutné pro vypilování sportovních dovedností. O jejich náladovosti už dnes existují dokonce knihy. Máme tu čest s “novou generací“…

Našel jsem a objevil pro sebe nové poznání, které mi vnáší další pochopení do problematiky sportovní přípravy:

 

Chtít a myslet si, že chci, jsou dvě rozdílné věci…

 

MILAN

 

Zdeněk Bartoušek je otcem fotbalového brankáře. Nedávno mi poslal osobní gratulaci k postupu SFC Opava do první ligy. Je až dojemné, když si na vás vzpomene někdo, od koho to vůbec nečekáte a vůbec netušíte, že jste v jeho životě sehrál nějakou (možná důležitou) roli…

…“vždy, když

se setkáme (syn žije v Praze) tak samozřejmě probíráme

fotbal a vzpomínáme na Vás, nejen, jako na trenéra, ale

hlavně, jako na člověka, který mému synovi otevřel oči

(mysl) a z Vašich poznatků a rad, těží i ve svém osobním

životě a za to Vám patří obrovský dík, neboť jste jediný

člověk (trenér), který se kdy zabýval Milanovou psychikou!…“

 

ZASE TA PSYCHIKA?

Jistě, můžete si říct, že je to jen sebechvála a tendenčně napsaný článek. Máte na to právo. Jako kouč, osobní konzultant a trenér zaměřený na individuální práci vidím to podstatné v poslední větě…