DVA OPRAVDOVÉ PŘÍBĚHY

 

Končí jarní část fotbalové sezóny. Hráči mají za sebou mnoho bitev, ve kterých hledali způsob, jak se spojit se svým nejlepším výkonem. Některým to jde snadněji, jiní se nadřou více a někteří – přestože se mnoho “snaží“, ne a ne to udělat, aby to klapalo podle představ. Rád bych se podělil o dva příběhy, které dokazují to, co víme dlouho: tělo a mysl jsou spojené nádoby, které se navzájem ovlivňují a doplňují. Zvláštní je, že kondici věnujeme velkou péči a mnoho času a úsilí. Jako by to bylo to jediné, co zasluhuje naši pozornost. Jako trenéři víme, že pro udržení kondiční úrovně potřebuje tělo každý den určitý smysluplný impuls odpovídající nárokům sportu a úrovně, ve které se snažíme prosadit. To se již nedá říci o práci s psychickou částí výkonu – pochopení obsahu a způsobu, jakým prožíváme trénink, zápas, tlak, strach, své sebevědomí či emoce spojené s vypjatými chvílemi.

 

Co prožíváme a jak, když hrajeme svůj důležitý zápas?

 

Promiňte, musím to napsat: PSYCHIKA JE KLÍČOVÁ!

Všem je přece jasné (ale vyhýbáme se tomu pochopení a uznání jako čert kříži), že když jsou dvě mužstva na podobné dovednostní a kondiční úrovni (což většinou ve stejné úrovni soutěže jsou), rozhodne o kvalitě výkonu nastavení týmu a jednotlivce vzhledem k požadavkům úkolu a cíle, přístup každého člena týmu, emoční inteligence (schopnost pracovat s emoční a pocitovou stránkou výkonu), faktor odolnosti a také kolektivní soulad a sounáležitost. Tedy oblast, která je opět spojená s tím, jak prožíváme vztahy v týmu, jak se respektujeme, podporujeme nebo naopak ignorujeme či pomlouváme navzájem.

 

V historii vyhrávali vždy silní duchem, nikoli větší počtem…

 

STRACH Z „NEZNÁMÉHO“ JAKO LIMIT?

Strach. Ano, je to strach z něčeho neznámého, co nám brání pustit se do práce jiným způsobem, než jsme byli dosud zvyklí. Bojí se trenéři, bojí se hráči, bojí se vedení klubů. Oni to vědí a my všichni to víme, že kdybychom byli odvážnější, sebevědomější, koncentrovanější, emočně inteligentnější a uměli více odolávat tlaku a stresu, který vrcholový sport přináší, uspěli bychom více a častěji. Přesto – zvyk je železná košile – setrváváme ve známém, “bezpečném a neohrožujícím“, jistém (byť často pochybném…) stavu, protože žít v této pochybné jistotě je snadnější než jakýkoli pokus vydat se na trnitou a klikatou cestu, která není ještě objevená, prošlapaná, dostatečně prověřená a vymyšlená tak, aby se dala univerzálně vzít a použít pro kohokoli…

DVA OPRAVDOVÉ PŘÍBĚHY

Seznamte se tedy s příběhy dvou mladých fotbalistů, které dělí navzájem několik pater výkonnosti. Jeden se fotbalem živí, druhý ho hraje pro radost. Oba příběhy spojuje tenká nit: v momentě podávání výkonu tepe na jeho pozadí jejich vlastní psychika – to, jakým způsobem dané okamžiky prožívají.

Moc bych si přál, abychom se posunuli dál. Povely jako “soustřeď se (ale na co?)“ nebo “neboj se (kdybych se uměl ne-bát, určitě bych to udělal)“ bychom snad již mohli zabalit do staniolu minulosti a využít informace a nástroje z oblasti mentální přípravy a sportovní psychologie, které se nám nabízejí k využití také v tak fenomenálním sportu, jakým fotbal bezpochyby je.

 

Pro spoustu trenérů by to mohla být Nová Výzva…

 

VOLNÉ POKRAČOVÁNÍ…UŽ VE STŘEDU!

Klikni na Facebook profil
www.kosmal.cz
OTÁZKY. ZAMYŠLENÍ. INSPIRACE.