Tag Archives: Sebedůvěra

 

HRÁČ JAKO PARTNER?

 

Doba se změnila. Dnešní děti jsou jiné, než jsme byli my. Mocenský nástroj ve formě neustálé kontroly, direkce a příkazů pomalu ustupuje ze scény. Základní potřebou se stává svoboda. Moderní lidé chtějí krátké a rychlé podněty, peníze berou spíše jako prostředek k seberealizaci než jako primární cíl, chtějí žít život podle svého. Chtějí všechno hned. Jsou tak naučeni a zvyklí, že to jde. Celý svět se rozděluje díky komunikačním technologiím, lidé se vzdalují od sebe a míří k čím dál větší individualizaci. O to těžší je zajistit fungování jednotlivce ve skupinovém sportu, jeho spokojenost, zaujetí a zapojení do společné práce

 

RAMBO

 

Kdo z vás si pamatuje kultovní válečnou postavu jménem Rambo, kterou ztvárnil Sylvester Stallone a stal se díky ní nesmrtelným?

A jak souvisí tento namakaný válečník se sportem?

Dovolím si vytvořit symbolickou spojitost, zdánlivě vzdálenou a odlišnou, avšak jednoduchou, silnou a fungující také pro každého sportovce.

Rambo je vždy vítěz. Tak už to v takových filmech chodí. Je to příliš naivní a pohádkové? Možná. Avšak Rambo má něco, co funguje. Shrnul jsem to ve své symbolice do tří zásadních bodů:

 

VYŘEŠTE TO RYCHLE!

 

Přítomnost. Často omílané slovo, znáte ho z moderního klišé “tady a teď“. Jediné, co existuje. To ostatní jsou vzpomínky na minulost nebo představy budoucnosti. Přítomnost je. Tady a teď, teď a tady. Teď a teď a teď. Sled momentů, které se spojují v kontinuální celek a ten vnímáme jako právě probíhající okamžiky. Teď a teď a teď…

V TOMTO MOMENTU – ZDE – JSEM BDĚLÝ,

POZORNÝ, PONOŘENÝ DO DĚJE.

KDYŽ JSEM ZDE, NEMOHU BÝT TAM.

KDYŽ JSEM TAM, NEMOHU BÝT ZDE. . .

 

CHYBIČKA, MYŠLENKY, POCITY, REAKCE

Petr je brankář a před chvílí odkopl míč nepřesně levou nohou. Soupeř situaci nevyužil, ale Petrovy myšlenky se neustále vrací zpět k dané situaci. Přemýšlí o ní, trošku si uvnitř sebe nadává, že to nevyřešil jinak. Setrvává v minulosti, je k ní připoután, ne a ne od ní odstoupit. Nezdar a chybička, kterou okolí hodnotí samozřejmě negativně (trenér kroutí hlavou, spoluhráč se ozve slovní výtkou – proč to nekopneš pořádně), setrvává uvnitř hráče, přestože se na hřišti odehrává další situace. Negativní náhled okolí v Petrovi způsobuje nepříjemné pocity – máme v genech zakořeněný strach z odmítnutí. Pocity nahlodávají jeho zápasovou důvěru a projeví se v jeho chování…

 

SILOČÁRY OSUDU

 

…nemůžu za to. Když mě někdo vytočí, začnu se bránit. Jsem agresivní, potřebuji, aby mé ego zvítězilo. Naštvu se, vzedme se něco ve mně a já jdu do útoku. Nechci to takhle, ale nevím, co s tím. Vím, že často svým spoluhráčům ublížím. Chtěl bych je podpořit, ale neumím to. Když chybují, okamžitě na ně zaútočím. Přitom sám dělám také chyby a nejvíc mi pomůže, když si toho nikdo “jako že nevšimne“ a podpoří mě. Můžu to změnit?…

Na to, že je tomu chlapci 17 let, je to poměrně zralé uvědomění. Nyní stojí na prahu změny, pro kterou se může rozhodnout. Bude ho to stát časovou a energetickou investici a bude to trvat dost dlouho.

STOJÍ TO ZA TO?

 

 

CHCEŠ?

 

Nepřestane mě to udivovat. Mladí hráči mluví o medailích, úspěších, penězích, slávě a o tom, jak moc to všechno chtějí. Proti tomu se nedá nic namítat. Když se dostaneme k činům zjistíme, že nedotahují věci do konce, nejsou dostatečně cílevědomí, vytrvalí ani trpěliví. V tréninku se neumí soustředit. Kdejaká maličkost je rozhodí a odvede jejich pozornost od tréninkového nasazení, preciznosti a důslednosti, které jsou tolik nutné pro vypilování sportovních dovedností. O jejich náladovosti už dnes existují dokonce knihy. Máme tu čest s “novou generací“…

Našel jsem a objevil pro sebe nové poznání, které mi vnáší další pochopení do problematiky sportovní přípravy:

 

Chtít a myslet si, že chci, jsou dvě rozdílné věci…

 

MILAN

 

Zdeněk Bartoušek je otcem fotbalového brankáře. Nedávno mi poslal osobní gratulaci k postupu SFC Opava do první ligy. Je až dojemné, když si na vás vzpomene někdo, od koho to vůbec nečekáte a vůbec netušíte, že jste v jeho životě sehrál nějakou (možná důležitou) roli…

…“vždy, když

se setkáme (syn žije v Praze) tak samozřejmě probíráme

fotbal a vzpomínáme na Vás, nejen, jako na trenéra, ale

hlavně, jako na člověka, který mému synovi otevřel oči

(mysl) a z Vašich poznatků a rad, těží i ve svém osobním

životě a za to Vám patří obrovský dík, neboť jste jediný

člověk (trenér), který se kdy zabýval Milanovou psychikou!…“

 

ZASE TA PSYCHIKA?

Jistě, můžete si říct, že je to jen sebechvála a tendenčně napsaný článek. Máte na to právo. Jako kouč, osobní konzultant a trenér zaměřený na individuální práci vidím to podstatné v poslední větě…

 

JÁ CHCI TAKY JEDNIČKU!

 

Jeden můj přítel mi kdysi moc dobře poradil.

Řekl mi toto: „Michale, každé dítě má právo získat svoji jedničku.“

Jirka Halda je speciální pedagog a personální poradce a možná tím myslel také to, že pokud chceme někoho něco naučit, potřebujeme nutně najít něco, co u něj funguje, co můžeme ocenit, co je pro daného člověka dosažitelné a za co může dostat svoji jedničku.

Čas mi ukázal, že je to jedna
z nejdůležitějších podmínek
pro budování sebedůvěry hráče.

 

BUDUJEŠ SVOU STABILITU?

Zřejmě se shodneme, že sport a jeho požadavky na maximální výkon přinášejí situace, které jsou spojeny s napětím, strachem a doprovázeny určitou mírou stresu. Jen pro krátký výčet ze slov samotných sportovců:

NECHCI MÍT STRACH.
NECHCI BÝT NERVÓZNÍ.
NECHCI BÝT ZBRKLÝ.
NECHCI, ABY NA MĚ PŮSOBILA POTŘEBA VÝSLEDKŮ.
NECHCI SE STRESOVAT.
NECHCI MÍT TOLIK MYŠLENEK.
NECHCI SE TOLIK BÁT…

Dobře. Rozumím.

ALE CO TEDY CHCEŠ, SPORTOVČE?

CO KDYŽ TO JE „TO“, OČ TU PRÁVĚ BĚŽÍ…

Můžeme na tuto záležitost pohlédnout z pozice „problém“ nebo z pozice „hledám možnost“. Volím druhou variantu, protože je plná aktivity a obsahuje „výzvu něco se naučit“… …když přehodíme výhybku z NEchci na CHCI, dojdeme většinou k větší konkretizaci, v jakém stavu bychom chtěli být v momentě, kdy se odehrává složitá situace. Právě ta, která svými nároky vytváří stresovou reakci v našem těle…

Možná si uvědomíme, že klid, koncentrace, plná pozornost, nadhled, uvolněnost, radost z výzvy, přiměřené nabuzení, odvaha, zdravá míra ostražitosti a mnoho dalších jsou vlastně stavy, které známe. Nejsou zase tak cizí… Jen se jaksi vzdálily ve chvílích plných napětí a očekávání, právě když jsme je nejvíc potřebovali…

CHCI TÍM JEN ŘÍCT, ŽE JE JISTĚ (pro ty, kteří chtějí) LEPŠÍ POSILOVAT ZDROJE a MOŽNOSTI, KTERÉ MÁME a JSOU NAŠÍ PŘIROZENOU SOUČÁSTÍ, NEŽ SE NUTNĚ ZBAVOVAT NĚČEHO, CO TADY PROSTĚ JE, JEN SI S TÍM POD TÍHOU OKAMŽIKU NEUMÍME PORADIT.

Holt si přiznejme, že ne vždy zvládáme těžké situace snadno a s bravurou.

Mám plný pytel vlastních příběhů, kdy jsem něco NEzvládl tak, jak bych chtěl…

Možná může být toto přiznání právě tím zlomem, kdy si UVĚDOMÍME své slabiny a ZALÉVÁNÍM A PODPOROU VLASTNÍCH ZDROJŮ SE NAUČÍME ZVLÁDAT a ŘEŠIT NAPJATÉ SITUACE JINAK.

Myšlenka: Které zdroje, vlastnosti a schopnosti Vám pomohly přežít, uspět a dostat se až tam, kde jste dnes? Co takhle tyto „možnosti“ oprášit, zvědomit a cíleně pěstovat a posilovat?

PS: STAČÍ CHTÍT…

S přáním úspěšné cesty Michal

 


Klikni na Facebook profil
www.kosmal.cz
OTÁZKY. ZAMYŠLENÍ. INSPIRACE.

 

 

NE-NALADĚN

 

Když ladíte rádiovou frekvenci, hledáte tu, kterou nechcete? Nechci být hnidopich, jen se ptám. Všiml jsem si totiž, že až velmi často mluví sportovci o tom, co nechtějí. Tak mě napadlo, jak by se vlastně mohli vyladit na výkon díky tomu, že budou přemýšlet o něčem a vytvářet si představy něčeho, co ve svém výkonu mít NEchtějí…

CHCEŠ BÝT NALADĚN NEBO NE-NALADĚN?

Když jsem se nedávno bavil s šestnáctiletým Jardou, popisoval mi situaci, kdy udělal chybu:

„…a hned po chybě jsem se začal bát, že udělám další. Ten strach mě svazoval, najednou mé sebevědomí zmizelo a na nic dalšího jsem si v tu chvíli netroufnul. Ten strach mě stahuje tady, uvnitř, uprostřed hrudníku, jako by se vyfukovala duše z míče. Víte, jak to myslím… Nechci se takhle cítit, nechci, aby mé sebevědomí spadlo. Vlastně si v tu chvíli začnu HROZNĚ PŘÁT, abych NEUDĚLAL další chybu a ona se stane a pak třeba ještě další…“

Tak si to pojďme spolu rozebrat postupně…

 

UMÍŠ SI PORUČIT?

Jedním z faktorů, které rozhodnou o tvé úspěšnosti a výsledcích, kterých chceš dosahovat, je tvá schopnost “UMĚT SI PORUČIT“.

Využijme pro názornost jeden praktický příklad z tréninku fotbalového týmu:

Mužstvo trénuje a jedním ze stanovišť je 10-ti metrový sprint. Když chvíli pozorujete práci hráčů, okamžitě poznáte, kdo se za čas zlepší. Jak? Zdůrazním, že není nutné být odborníkem na danou oblast a problematiku…