Tag Archives: Sebeřízení

 

ZÁSADNÍ INFORMACE

 

Dnes mám pro tebe něco, co ti vyrazí dech. Něco, co bude „přelomovou informací“, a když s ní začneš pracovat, změní se tvůj svět. Zní to příliš odvážně, nemožně či nadutě? Čti dále a uvidíš. Přehánění opravdu není můj styl…

 

„OD“ A „K“

Dvě cesty lemují život člověka: jedna míří od utrpení ve snaze vyhnout se mu a druhá si to uhání klikatou trajektorií za štěstím. V té první utíkáš od něčeho, co nechceš a v té druhé běžíš ze všech sil za něčím, co chceš. A to v domnění, že ti to přinese spokojenost. Jak tohle souvisí se zásadní informací, kterou jsem ti slíbil?

 

TO JE (R)EVOLUCE!

 

“Závodnice padá na páté překážce a tím pro ni závod končí. Přes všechny naděje nezbývá než sbalit si věci a pokusit se o úspěch příští týden. Série bodovaných závodů pokračuje a jsme opravdu zvědavi, jak se po tomto zážitku dá psychicky dohromady“.

Co se tady stalo? Něco se pokazilo? Náhoda? Opakovaný problém?

Za týden další závody. Co s tím…?

Zážitek – zkušenost – evoluce. Zážitek – zkušenost – evoluce.

A tak pořád dokola. O nic jiného doopravdy nejde.

 

JAK ZVLÁDNOUT NEÚSPĚCH?

 

TATÍNKOVI: ABYS POCHOPIL

 

KDO CHYBUJE ÚMYSLNĚ?

Naše děti se snaží. Jejich snaha je přirozeně obyčejná, normální, odpovídá jejich temperamentu, povaze a nastavení. Nedělají chyby úmyslně. Nekazí přihrávky schválně. Nevytahují balóny z brány proto, že by rády dostávaly góly jen tak, pro radost.

Jejich ztráty je bolí. Mrzí je neúspěch, selhání, propady. Pláčou, když prohrají důležitý zápas…

Trpí. Trpí, když nenajdou pochopení.

Trpí, když se jich nezastaneme.

Trpí, když v nás necítí oporu i přes zklamání z prohry.

Trpí, když jejich lidskou hodnotu

pokládáme na misky vah a

vyvažujeme ji výsledkem nebo tím,

co společnost nazývá úspěchem…

 

UMĚNÍ MISTRŮ

 

Vím, že to je těžké. Pozornost je těkavá, a když si něco naplánuješ, je snadné sejít z cesty. Vždyť kolem je tolik nástrah…

Prozradím ti teď jeden recept. Recept na dosažení tvého mistrovství. Zapomeň na výsledek, tabulku, odměny. Odstřihni se…

 

HRÁČ JAKO PARTNER?

 

Doba se změnila. Dnešní děti jsou jiné, než jsme byli my. Mocenský nástroj ve formě neustálé kontroly, direkce a příkazů pomalu ustupuje ze scény. Základní potřebou se stává svoboda. Moderní lidé chtějí krátké a rychlé podněty, peníze berou spíše jako prostředek k seberealizaci než jako primární cíl, chtějí žít život podle svého. Chtějí všechno hned. Jsou tak naučeni a zvyklí, že to jde. Celý svět se rozděluje díky komunikačním technologiím, lidé se vzdalují od sebe a míří k čím dál větší individualizaci. O to těžší je zajistit fungování jednotlivce ve skupinovém sportu, jeho spokojenost, zaujetí a zapojení do společné práce

 

RAMBO

 

Kdo z vás si pamatuje kultovní válečnou postavu jménem Rambo, kterou ztvárnil Sylvester Stallone a stal se díky ní nesmrtelným?

A jak souvisí tento namakaný válečník se sportem?

Dovolím si vytvořit symbolickou spojitost, zdánlivě vzdálenou a odlišnou, avšak jednoduchou, silnou a fungující také pro každého sportovce.

Rambo je vždy vítěz. Tak už to v takových filmech chodí. Je to příliš naivní a pohádkové? Možná. Avšak Rambo má něco, co funguje. Shrnul jsem to ve své symbolice do tří zásadních bodů:

 

VYŘEŠTE TO RYCHLE!

 

Přítomnost. Často omílané slovo, znáte ho z moderního klišé “tady a teď“. Jediné, co existuje. To ostatní jsou vzpomínky na minulost nebo představy budoucnosti. Přítomnost je. Tady a teď, teď a tady. Teď a teď a teď. Sled momentů, které se spojují v kontinuální celek a ten vnímáme jako právě probíhající okamžiky. Teď a teď a teď…

V TOMTO MOMENTU – ZDE – JSEM BDĚLÝ,

POZORNÝ, PONOŘENÝ DO DĚJE.

KDYŽ JSEM ZDE, NEMOHU BÝT TAM.

KDYŽ JSEM TAM, NEMOHU BÝT ZDE. . .

 

CHYBIČKA, MYŠLENKY, POCITY, REAKCE

Petr je brankář a před chvílí odkopl míč nepřesně levou nohou. Soupeř situaci nevyužil, ale Petrovy myšlenky se neustále vrací zpět k dané situaci. Přemýšlí o ní, trošku si uvnitř sebe nadává, že to nevyřešil jinak. Setrvává v minulosti, je k ní připoután, ne a ne od ní odstoupit. Nezdar a chybička, kterou okolí hodnotí samozřejmě negativně (trenér kroutí hlavou, spoluhráč se ozve slovní výtkou – proč to nekopneš pořádně), setrvává uvnitř hráče, přestože se na hřišti odehrává další situace. Negativní náhled okolí v Petrovi způsobuje nepříjemné pocity – máme v genech zakořeněný strach z odmítnutí. Pocity nahlodávají jeho zápasovou důvěru a projeví se v jeho chování…

 

SILOČÁRY OSUDU

 

…nemůžu za to. Když mě někdo vytočí, začnu se bránit. Jsem agresivní, potřebuji, aby mé ego zvítězilo. Naštvu se, vzedme se něco ve mně a já jdu do útoku. Nechci to takhle, ale nevím, co s tím. Vím, že často svým spoluhráčům ublížím. Chtěl bych je podpořit, ale neumím to. Když chybují, okamžitě na ně zaútočím. Přitom sám dělám také chyby a nejvíc mi pomůže, když si toho nikdo “jako že nevšimne“ a podpoří mě. Můžu to změnit?…

Na to, že je tomu chlapci 17 let, je to poměrně zralé uvědomění. Nyní stojí na prahu změny, pro kterou se může rozhodnout. Bude ho to stát časovou a energetickou investici a bude to trvat dost dlouho.

STOJÍ TO ZA TO?

 

PAPIŇÁK

 

„Mysl ovládaná vztekem (či jinou negativní emocí) má na okolní skutečnost zkreslený pohled a přivozuje si tak nekonečné frustrace.“

Jon Kabat-Zinn, z knihy Život samá pohroma

Jsou chvíle, kdy bys jako trenér nejraději hráče roztrhl, protože neudělal na hřišti to, co jsi ty od čáry viděl jako jasné řešení?

Jsi hráč, který se neustále podivuje nad rozhodnutím rozhodčího, a ještě pět minut po něm jsi uvnitř napjatý vztekem a zlostí k prasknutí?

Jsi občas jako papiňák, vře to v tobě, chtěl bys změnit situaci, ale nemáš nad ní žádnou moc?

Je vůbec něco, co se v této chvíli jeví jako konstruktivní reakce? V té chvíli, kdy se vlna emocí a s ní spojená energie chystá vytrysknout a ovládnout tě skrz naskrz?

 

 

CHCEŠ?

 

Nepřestane mě to udivovat. Mladí hráči mluví o medailích, úspěších, penězích, slávě a o tom, jak moc to všechno chtějí. Proti tomu se nedá nic namítat. Když se dostaneme k činům zjistíme, že nedotahují věci do konce, nejsou dostatečně cílevědomí, vytrvalí ani trpěliví. V tréninku se neumí soustředit. Kdejaká maličkost je rozhodí a odvede jejich pozornost od tréninkového nasazení, preciznosti a důslednosti, které jsou tolik nutné pro vypilování sportovních dovedností. O jejich náladovosti už dnes existují dokonce knihy. Máme tu čest s “novou generací“…

Našel jsem a objevil pro sebe nové poznání, které mi vnáší další pochopení do problematiky sportovní přípravy:

 

Chtít a myslet si, že chci, jsou dvě rozdílné věci…