Tag Archives: Vítězství
HRÁČ JAKO PARTNER?
Doba se změnila. Dnešní děti jsou jiné, než jsme byli my. Mocenský nástroj ve formě neustálé kontroly, direkce a příkazů pomalu ustupuje ze scény. Základní potřebou se stává svoboda. Moderní lidé chtějí krátké a rychlé podněty, peníze berou spíše jako prostředek k seberealizaci než jako primární cíl, chtějí žít život podle svého. Chtějí všechno hned. Jsou tak naučeni a zvyklí, že to jde. Celý svět se rozděluje díky komunikačním technologiím, lidé se vzdalují od sebe a míří k čím dál větší individualizaci. O to těžší je zajistit fungování jednotlivce ve skupinovém sportu, jeho spokojenost, zaujetí a zapojení do společné práce…
RAMBO
Kdo z vás si pamatuje kultovní válečnou postavu jménem Rambo, kterou ztvárnil Sylvester Stallone a stal se díky ní nesmrtelným?
A jak souvisí tento namakaný válečník se sportem?
Dovolím si vytvořit symbolickou spojitost, zdánlivě vzdálenou a odlišnou, avšak jednoduchou, silnou a fungující také pro každého sportovce.
Rambo je vždy vítěz. Tak už to v takových filmech chodí. Je to příliš naivní a pohádkové? Možná. Avšak Rambo má něco, co funguje. Shrnul jsem to ve své symbolice do tří zásadních bodů:
VYŘEŠTE TO RYCHLE!
Přítomnost. Často omílané slovo, znáte ho z moderního klišé “tady a teď“. Jediné, co existuje. To ostatní jsou vzpomínky na minulost nebo představy budoucnosti. Přítomnost je. Tady a teď, teď a tady. Teď a teď a teď. Sled momentů, které se spojují v kontinuální celek a ten vnímáme jako právě probíhající okamžiky. Teď a teď a teď…
V TOMTO MOMENTU – ZDE – JSEM BDĚLÝ,
POZORNÝ, PONOŘENÝ DO DĚJE.
KDYŽ JSEM ZDE, NEMOHU BÝT TAM.
KDYŽ JSEM TAM, NEMOHU BÝT ZDE. . .
CHYBIČKA, MYŠLENKY, POCITY, REAKCE
Petr je brankář a před chvílí odkopl míč nepřesně levou nohou. Soupeř situaci nevyužil, ale Petrovy myšlenky se neustále vrací zpět k dané situaci. Přemýšlí o ní, trošku si uvnitř sebe nadává, že to nevyřešil jinak. Setrvává v minulosti, je k ní připoután, ne a ne od ní odstoupit. Nezdar a chybička, kterou okolí hodnotí samozřejmě negativně (trenér kroutí hlavou, spoluhráč se ozve slovní výtkou – proč to nekopneš pořádně), setrvává uvnitř hráče, přestože se na hřišti odehrává další situace. Negativní náhled okolí v Petrovi způsobuje nepříjemné pocity – máme v genech zakořeněný strach z odmítnutí. Pocity nahlodávají jeho zápasovou důvěru a projeví se v jeho chování…
PAPIŇÁK
„Mysl ovládaná vztekem (či jinou negativní emocí) má na okolní skutečnost zkreslený pohled a přivozuje si tak nekonečné frustrace.“
Jon Kabat-Zinn, z knihy Život samá pohroma
Jsou chvíle, kdy bys jako trenér nejraději hráče roztrhl, protože neudělal na hřišti to, co jsi ty od čáry viděl jako jasné řešení?
Jsi hráč, který se neustále podivuje nad rozhodnutím rozhodčího, a ještě pět minut po něm jsi uvnitř napjatý vztekem a zlostí k prasknutí?
Jsi občas jako papiňák, vře to v tobě, chtěl bys změnit situaci, ale nemáš nad ní žádnou moc?
Je vůbec něco, co se v této chvíli jeví jako konstruktivní reakce? V té chvíli, kdy se vlna emocí a s ní spojená energie chystá vytrysknout a ovládnout tě skrz naskrz?
CHCEŠ?
Nepřestane mě to udivovat. Mladí hráči mluví o medailích, úspěších, penězích, slávě a o tom, jak moc to všechno chtějí. Proti tomu se nedá nic namítat. Když se dostaneme k činům zjistíme, že nedotahují věci do konce, nejsou dostatečně cílevědomí, vytrvalí ani trpěliví. V tréninku se neumí soustředit. Kdejaká maličkost je rozhodí a odvede jejich pozornost od tréninkového nasazení, preciznosti a důslednosti, které jsou tolik nutné pro vypilování sportovních dovedností. O jejich náladovosti už dnes existují dokonce knihy. Máme tu čest s “novou generací“…
Našel jsem a objevil pro sebe nové poznání, které mi vnáší další pochopení do problematiky sportovní přípravy:
Chtít a myslet si, že chci, jsou dvě rozdílné věci…
MILAN
Zdeněk Bartoušek je otcem fotbalového brankáře. Nedávno mi poslal osobní gratulaci k postupu SFC Opava do první ligy. Je až dojemné, když si na vás vzpomene někdo, od koho to vůbec nečekáte a vůbec netušíte, že jste v jeho životě sehrál nějakou (možná důležitou) roli…
…“vždy, když
se setkáme (syn žije v Praze) tak samozřejmě probíráme
fotbal a vzpomínáme na Vás, nejen, jako na trenéra, ale
hlavně, jako na člověka, který mému synovi otevřel oči
(mysl) a z Vašich poznatků a rad, těží i ve svém osobním
životě a za to Vám patří obrovský dík, neboť jste jediný
člověk (trenér), který se kdy zabýval Milanovou psychikou!…“
ZASE TA PSYCHIKA?
Jistě, můžete si říct, že je to jen sebechvála a tendenčně napsaný článek. Máte na to právo. Jako kouč, osobní konzultant a trenér zaměřený na individuální práci vidím to podstatné v poslední větě…
JOEL KAYAMBA
Jedním ze sportovců, se kterým jsem v jarní sezóně spolupracoval, je Joel Ngandu Kayamba. Miláček opavského publika, excelentní fotbalový driblér a sympatický mladý muž z Konga, který se do české republiky přestěhoval před 5-ti lety s cílem prosadit se v profi fotbale. Využil jsem naše poslední setkání k položení několika otázek s tím, že bych rád s jeho příběhem seznámil čtenáře webu a příznivce koučování – tedy aktivního přístupu k vlastnímu životu. Joel svolil a rozhodl se podělit o část svého osobního příběhu především s mladými sportovci, kteří budou chtít v budoucnu také dosáhnout na svůj fotbalový sen.
Zde je přepis našeho rozhovoru…
DVA OPRAVDOVÉ PŘÍBĚHY
Končí jarní část fotbalové sezóny. Hráči mají za sebou mnoho bitev, ve kterých hledali způsob, jak se spojit se svým nejlepším výkonem. Některým to jde snadněji, jiní se nadřou více a někteří – přestože se mnoho “snaží“, ne a ne to udělat, aby to klapalo podle představ. Rád bych se podělil o dva příběhy, které dokazují to, co víme dlouho: tělo a mysl jsou spojené nádoby, které se navzájem ovlivňují a doplňují. Zvláštní je, že kondici věnujeme velkou péči a mnoho času a úsilí. Jako by to bylo to jediné, co zasluhuje naši pozornost. Jako trenéři víme, že pro udržení kondiční úrovně potřebuje tělo každý den určitý smysluplný impuls odpovídající nárokům sportu a úrovně, ve které se snažíme prosadit. To se již nedá říci o práci s psychickou částí výkonu – pochopení obsahu a způsobu, jakým prožíváme trénink, zápas, tlak, strach, své sebevědomí či emoce spojené s vypjatými chvílemi.
Co prožíváme a jak, když hrajeme svůj důležitý zápas?
Promiňte, musím to napsat: PSYCHIKA JE KLÍČOVÁ!
ZEN – NA CESTĚ K VÍTĚZSTVÍ
Hráč chce být úspěšný a nakládá si velké cíle, velké váhy, velké úseky. Má od sebe velká očekávání a žije pod velkým tlakem okolí i sebe samého. Necítí se úplně nejlépe, ale MUSÍ být přece ÚSPĚŠNÝ. Spokojenost je v nedohlednu, hlavně však, že cíle a očekávání jsou velké a zdánlivě i blízko.
Přístup, který nemá daleko k frustraci, energetickému vyčerpání, ztrátě lásky ze sportu, ke zranění…
Existuje na stejné téma také jiný pohled? Sport a progres, úspěch a vítězství? Ano, je to ZEN.
Filozofie ZENu je stovky let stará. Dala by se charakterizovat těmito slovy:
BUDUJEŠ SVOU STABILITU?
Zřejmě se shodneme, že sport a jeho požadavky na maximální výkon přinášejí situace, které jsou spojeny s napětím, strachem a doprovázeny určitou mírou stresu. Jen pro krátký výčet ze slov samotných sportovců:
NECHCI MÍT STRACH.
NECHCI BÝT NERVÓZNÍ.
NECHCI BÝT ZBRKLÝ.
NECHCI, ABY NA MĚ PŮSOBILA POTŘEBA VÝSLEDKŮ.
NECHCI SE STRESOVAT.
NECHCI MÍT TOLIK MYŠLENEK.
NECHCI SE TOLIK BÁT…
Dobře. Rozumím.
ALE CO TEDY CHCEŠ, SPORTOVČE?
CO KDYŽ TO JE „TO“, OČ TU PRÁVĚ BĚŽÍ…
Můžeme na tuto záležitost pohlédnout z pozice „problém“ nebo z pozice „hledám možnost“. Volím druhou variantu, protože je plná aktivity a obsahuje „výzvu něco se naučit“… …když přehodíme výhybku z NEchci na CHCI, dojdeme většinou k větší konkretizaci, v jakém stavu bychom chtěli být v momentě, kdy se odehrává složitá situace. Právě ta, která svými nároky vytváří stresovou reakci v našem těle…
Možná si uvědomíme, že klid, koncentrace, plná pozornost, nadhled, uvolněnost, radost z výzvy, přiměřené nabuzení, odvaha, zdravá míra ostražitosti a mnoho dalších jsou vlastně stavy, které známe. Nejsou zase tak cizí… Jen se jaksi vzdálily ve chvílích plných napětí a očekávání, právě když jsme je nejvíc potřebovali…
CHCI TÍM JEN ŘÍCT, ŽE JE JISTĚ (pro ty, kteří chtějí) LEPŠÍ POSILOVAT ZDROJE a MOŽNOSTI, KTERÉ MÁME a JSOU NAŠÍ PŘIROZENOU SOUČÁSTÍ, NEŽ SE NUTNĚ ZBAVOVAT NĚČEHO, CO TADY PROSTĚ JE, JEN SI S TÍM POD TÍHOU OKAMŽIKU NEUMÍME PORADIT.
Holt si přiznejme, že ne vždy zvládáme těžké situace snadno a s bravurou.
Mám plný pytel vlastních příběhů, kdy jsem něco NEzvládl tak, jak bych chtěl…
Možná může být toto přiznání právě tím zlomem, kdy si UVĚDOMÍME své slabiny a ZALÉVÁNÍM A PODPOROU VLASTNÍCH ZDROJŮ SE NAUČÍME ZVLÁDAT a ŘEŠIT NAPJATÉ SITUACE JINAK.
Myšlenka: Které zdroje, vlastnosti a schopnosti Vám pomohly přežít, uspět a dostat se až tam, kde jste dnes? Co takhle tyto „možnosti“ oprášit, zvědomit a cíleně pěstovat a posilovat?
PS: STAČÍ CHTÍT…
S přáním úspěšné cesty Michal
Klikni na Facebook profil
www.kosmal.cz
OTÁZKY. ZAMYŠLENÍ. INSPIRACE.
