TATÍNKOVI: ABYS POCHOPIL

 

KDO CHYBUJE ÚMYSLNĚ?

Naše děti se snaží. Jejich snaha je přirozeně obyčejná, normální, odpovídá jejich temperamentu, povaze a nastavení. Nedělají chyby úmyslně. Nekazí přihrávky schválně. Nevytahují balóny z brány proto, že by rády dostávaly góly jen tak, pro radost.

Jejich ztráty je bolí. Mrzí je neúspěch, selhání, propady. Pláčou, když prohrají důležitý zápas…

Trpí. Trpí, když nenajdou pochopení.

Trpí, když se jich nezastaneme.

Trpí, když v nás necítí oporu i přes zklamání z prohry.

Trpí, když jejich lidskou hodnotu

pokládáme na misky vah a

vyvažujeme ji výsledkem nebo tím,

co společnost nazývá úspěchem…

 

POKAŽENÁ HLAVA??

Vašek má 14 let a je fotbalový brankář. Zavolal mi jeho otec. Prý ať “něco“ udělám s tou jeho hlavou… Tím “něco“ myslel, ať ho opravím, protože “to snad není normální“…

Vašek byl na setkání úplně v pohodě. Kluk jako každý jiný, zamilovaný do sportu, radost pohledět. Když jsem mu vysvětlil, co po mě tatínek chce – a byl jsem v tom po lopatě upřímný – řekl mi na rovinu: „Já si myslím, že jsem v pořádku. Jen se prostě bojím. Bojím se táty, protože se na zápase neudrží a furt mě diriguje. Říká mi, co dělám špatně a taky nadává, když dostanu hloupý gól. Většinou je to na něm fakt vidět, je jak naježený, nemusí ani nic říkat. Ale on říká a mluví, v autě mám vždycky přednášku a to fakt nemusím, slyšet šestkrát, že on by to udělal jinak a že ze mě žádný gólman nebude…“.

Bylo jasné, že pro začátek nemusím na ničem pracovat s Vaškem. Že potřebujeme nejdříve srovnat tatínka. A tak jsme po detailním rozebrání zápasu a všeho, co se kolem děje, napsali společně tatínkovi dopis. Tady je:

TATÍNKOVI: ABYS POCHOPIL

Ahoj tati. Chtěl bych ti poděkovat, že jsi mi umožnil setkat se s koučem. Michal je v pohodě a pomohl mi ujasnit si pár věcí. Bylo to fakt super. Chtěl bych ti taky moc a moc poděkovat za to, co pro mě děláš. Vozíš mě na trénink a letos jsi byl téměř na všech mých zápasech. Těší mě, že se o mě zajímáš a povzbuzuješ mě. Věř mi, že na sobě chci pracovat a mám i takový sen, že bych chtěl být jednou profík. Ale vím, že to bude vyžadovat ještě hodně práce. Taky bych ti chtěl říct – a věř mi, že je to pro mě hodně těžké – že se tě bojím. I teď se bojím, když to píšu, jaké budou tvé reakce. Chci ti říct, že se nebojím zápasu a myslím, že má hlava je v pořádku. Bojím se tebe, tvé zlosti a toho, co všechno se děje, když se něco nepovede. Nejsem ještě tak dobrý jako ty a nezvládnu chytit všechno. Vím, že některé věci se dají udělat lépe, ale v té chvíli mě to třeba nenapadne nebo to špatně vyhodnotím. V zápase se snažím soustředit na míč a na hru a tvoje komentáře mě ruší. Mám u toho špatné pocity a taky přemýšlím víc nad tebou a nad tím, co bude po zápase, než abych se věnoval hře. Opravdu, opravdu je to pro mě v tu chvíli těžké. Chtěl bych tě požádat, abys nechal hru na mě a pokusil se to nějak zvládnout. Přál bych si, abys mě povzbudil a hodnocení nechal až po zápase. Moc rád si s tebou o fotbale povídám, ale jen když jsi v pohodě. Domluvme se, že můj výkon zhodnotíš, až vychladnou tvé emoce… Mám tě rád a děkuji ti… Tvůj Vašek

 

ODVÁŽNÁ SCHŮZKA

UFFF!!! Co teď?

Na setkání s tatínkem jsme šli spolu – tak jsme se s Vaškem dohodli. Cítil se jistěji a tolik se nebál. Musel jsem ocenit jeho úžasnou odvahu, fakt bezva kluk. Tatínek se po přečtení na moment zarazil a chvíli vypadal, že nás sežere oba. Pak přiznal a řekl klidně: „Já vím…“.

Byla z toho super spolupráce. Vašek si žil svým životem a s tatínkem jsme se ještě 4x sešli. Naučil se trošku “jinak“ komunikovat o výkonu svého syna a stal se pro něj pevnou oporou, i když ho to zpočátku stálo spoustu “mentální energie“. To si asi dovedete představit…

A to je konec. Příběhy jsou různé, ale všem nám jde o jedno: chceme své překážky zvládnout. Buďme tedy k sobě opravdu nároční. Na druhou stranu si však povolme více soucitu a podpory – sobě i druhým – když už se něco nepovede.

Vždyť všichni chceme vyhrávat…

S přáním úspěšné cesty Michal
konzultant a kouč

 

www.kosmal.cz
Otázky. Zamyšlení. Inspirace.

2019